Dějepisný kroužek – exkurze Plzeň

Metropole Plzeňského kraje nebyla cílem exkurze poprvé. Již na konci loňského roku si např. žáci letošní 8. třídy v rámci třídního výletu prohlédli místní podzemí a vystoupali na nejvyšší kostelní věž naší vlasti. Za sychravého, nevlídného počasí se šest „dějepisců“ (Honza Černohlávek, Petr a Daniel Makovští, Petr Vošahlík, Julča Demková a Míša Burstová) spolu s p. uč. Hrůzovou a p. Burstovou vydalo ve středu 15. února krátce před 8. hodinou autobusem do Plzně.

Tentokrát byla exkurze zaměřena na události spojené s 2. světovou válkou a na osudy místní židovské komunity. Prvním naším cílem bylo Muzeum generála Pattona, věnované zejména květnovým událostem roku 1945 a osvobození západních Čech. Muzeum vzniklo za podpory města Plzně v roce 2005. Převážná část exponátů pocházela ze sbírek soukromých sběratelů a představovala návštěvníkům fakta o osvobození města americkou armádou, o němž se v době komunismu nesmělo mluvit. V roce 2019 byla u příležitosti 75. výročí vylodění Spojenců v Normandii otevřena zcela nová expozice. Mapuje cestu Spojenců od vylodění v Normandii, přes bitvu v Ardenách až po cestu na západ Čech. Věnuje se nejen samotnému osvobození, ale také poválečnému působení amerických vojáků na našem území. Součástí expozice jsou autentické předměty a vzpomínky pamětníků. Při prohlídce jsme např. spatřili bajonet M1 Garand a polní misky z pláže Omaha v severozápadní Francii či munici, polní láhev a lékařské potřeby z bojů v Ardenách. Zajímavý byl i tzv. český ježek neboli ocelový rozsocháč, který byl původně součástí předválečného čs. opevnění a po německé okupaci byl použit při stavbě tzv. Atlantického valu.

Z muzea jsme zamířili do nedaleké Velké synagogy. Jedná se o 2. největší stavbu svého druhu v Evropě a 3. největší na světě (po synagogách v Jeruzalémě a Budapešti). Od r. 1992 je národní kulturní památkou. Výstavba synagogy v novorománském slohu s maurskými prvky probíhala podle plánů vídeňského architekta M. Fleischera a plzeňského stavitele E. Klotze v letech 1891 – 1893 a podle pamětního listu, nalezeného v báni severní věže, stála přes 141 000 zlatých. Je to monumentální trojlodní stavba se dvěma 45 metrů vysokými věžemi. Interiér je vyzdoben výmalbou s rostlinnými motivy a součástí jsou také varhany z r. 1890. Ve dvoře se nachází patrový rabínský dům. Synagoga byla otevřena v září r. 1893. Z nově vybudovaného svatostánku se ovšem plzeňští Židé netěšili příliš dlouho. V lednu 1942 bylo třemi transporty nacisty deportováno do Terezína 2 605 Židů z Plzně. Od zničení Velkou synagogu nejspíše zachránila poloha mezi dvěma domy a také skutečnost, že sloužila jako prodejní sklad nábytku deportovaných Židů a později se stala pracovní dílnou, kde se šily uniformy německých vojáků. Boje při osvobozování města na konci války dodnes připomínají viditelné otvory po kulkách na deskách Desatera na vrcholku průčelí synagogy. Po válce byla Velká synagoga vrácena židovské náboženské obci (holocaust přežilo jen 204 osob). Jen zázrakem pak přečkala i období komunistického režimu, i když postupně chátrala. Snaha židovské obce o záchranu této památky vyvrcholila v letech 1994 - 1998, kdy došlo k částečné rekonstrukci. Slavnostního znovuotevření synagogy na židovský svátek Tu biŠvat (11. 2. 1998) se zúčastnili i přední představitelé města a státu.  Další větší rekonstrukce pak proběhla v letech 2019 – 2022. V současné době slouží synagoga svému původnímu účelu, zároveň je využívána jako výstavní a koncertní sál.  „Dějepisci“ si důkladně prohlédli nejen hlavní prostor, ale také interaktivní expozici věnovanou židovským památkám Plzeňského kraje a výstavu zaměřenou na osud místní židovské komunity za holocaustu (v bočních lodích a na galerii).

Poté se skupinka vydala ke své poslední zastávce – památníku „Díky, Ameriko.“ Následovalo občerstvení v oblíbeném „mekáči“ a cesta domů.  „Dějepisci“ se vrátili do Jesenice kolem 16.30 hod. Sice promrzlí, ale s pocitem, že prožili zajímavý den a dozvěděli se mnoho nového.

Další výlet plný zážitků a poznání na ně čeká již na konci března, kdy navštíví Armádní muzeum na pražském Vítkově.

Velké poděkování za zdárný průběh výletu patří p. Petře Burstové, mamince Míši, která nás byla nejen ochotná doprovázet, ale pořídila také spoustu zajímavých fotografií.

Mgr. Petra Hrůzová