Studijní pobyt žáků v Německu

OPVK_hor_zakladni_logolink_RGB_cz.jpg

Pobyt byl financován z projektu Mluvím, mluvíš, mluvíme... podpořeného z Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost (výzva č. 56).

Neděle 18. 10.

V neděli jsme se sešli na nádraží v Blatně v 8.30. Chvíli jsme čekali, než přijel vlak ve směru na Plzeň. Rozchod v Plzni na nádraží využila většina z nás převážně k nákupům svačiny. Poté nás čekala 4hodinová cesta vlakem do Mnichova. Během jízdy jsme si povídali, pouštěli si písničky a hráli hry. Potom se přestupovalo na spoj do Augsburgu.

Na nádraží v Augsburgu si nás rozdělily rodiny a odvezly k sobě domů. Seznámili jsme se a prohlédli si byty. Řekli nám, v kolik hodin bude večeře, a poslali nás vybalit. Po večeři jsme se vykoupali a šli spát.

Eliška Kvíderová, Dominika Laubrová

Pondělí 19. 10.

V pondělí začala školní výuka. Naše paní učitelka se jmenovala Jana, byla hezká, hubená a byla fajn.  

Odpoledne jsme se vydali do města. Nejdříve jsme navštívili Fuggerovo městečko, což je první sociální sídliště ve světě, ve kterém se dodnes bydlí, poté do biskupské čtvrti, kde stál dóm (nejstarší chrám) a Římská zeď s vykopávkami. Po návratu do centra byl dán rozchod a pak jsme se vrátili do rodin.

Lucie Cinková, Michal Bešík

Úterý 20. 10.

Dopolední výuka ve škole trvala do 11.30. Probírali jsme ovoce a psali pohledy s německými pozdravy domů. Pro známku se šlo společně na poštu.  

Po vyučování nás hostitelé pozvali na prohlídku města. Navštívili jsme historickou vodárnu, kostel sv. Ulricha a sv. Afry a Římské muzeum s vykopávkami, které se našly ve městě. Po prohlídce následoval rozchod a po něm návrat do rodin.

Eva Jiroušková, Kateřina Louženská

Středa 21. 10.

Hlavním bodem dnešního programu byla návštěva zámku Neuschwanstein. Ráno jsme se sešli na nádraží, ale jelikož byla výluka, jeli jsme část cesty i autobusem. Po několika přestupech jsme stanuli pod krásným zámkem v německých Alpách (byla tam zima) a vydali se dlouhou cestou do kopce. Naštěstí bylo co obdivovat!

Nejdříve jsme šli na vyhlídku a poté na prohlídku zámku. Prohlídka trvala zhruba třicet minut, pořád nás popoháněli a nic jsme pořádně neviděli. Krátký rozchod nám dopřáli u zámeckých krámků. Pak už nás čekala jen cesta domů.

Eva Konířová, Klára Švidroňová

Čtvrtek 22. 10.               

Ve škole jsme se bavili o Halloweenu, hráli bingo a hádej, kdo jsem. Na konci výuky nám učitelé předali certifikáty. Rozloučili jsme se s paní učitelkou Janou a pak už přišly naše paní učitelky. Zase nás seznámily s tím, co budeme dělat odpoledne.

Šli jsme na Radniční náměstí a prohlédli si kašnu císaře Augusta, který založil město, zavítali do radnice do Zlatého sálu a do pamětních síní připomínajících oběti války a vystoupali na věž Perlachturm, která je vysoká 70 m. Celkem jsme zdolali 694 schodů. Prohlédli jsme si také masné krámy a bývalý mlýn. Ulicí Na Příkopech kolem bývalých hradeb a městskou branou jsme došli do City-Galerie, velkého nákupního centra. Některé to bavilo, některé ne. Holkám se to ale líbilo moc.  

V rodinách jsme se navečeřeli, sbalili si zavazadla a přichystali se na cestu domů.

Petr Koníř, Milan Sunkovský

Pátek 23. 10.

Ráno jsme se sešli na nádraží v 7.20 a krátce nato vyjeli. Po několika přestupech jsme ve tři čtvrtě na čtyři vystoupili v Jesenici. Výlet se nám líbil, ale také jsme se těšili domů.

Eliška Kvíderová, Dominika Laubrová

Augsburg

Je nejstarším městem Bavorska a jedním z nejstarších měst Německa. Jeho dějiny sahají až do doby Římanů, největší rozkvět zažil v 16. a 17. století, kdy byl největším a nejbohatším městem Německa. Dnes je hlavním městem Švábska (část Bavorska) a sídlem jeho vlády. Má téměř 280 000 obyvatel, je městem s univerzitou, průmyslem i bohatým kulturním životem.

Leží na čtyřech řekách (největší je Lech), které jsou propojeny mnoha kanály. Ve znaku má piniovou šišku, která přináležela už císaři Augustovi a kterou lze najít téměř všude. Také vrcholky věží mají podobu piniové šišky.

Nejdříve (roku 15 n. l.) zde byl římský vojenský tábor a krátce nato tu římský císař Augustus na obchodní stezce vedoucí do Itálie začal budovat civilní město, pozdější hlavní město provincie Raetie, Augustus Vindelicum, též zvané Augustův hrad (Burg).

Vykopávky z této doby lze najít v místním Římském muzeu. Kromě předmětů denní potřeby jsou zde uchovány např. zbytky lodě, lékařské nástroje a fragmenty stavebních prvků. Prozkoumaná část lodního trámu je podle dendrologických výzkumů bílá jedle, která byla poražena kolem roku 170 n. l.  Sbírka se neustále rozšiřuje nově nalezenými předměty z archeologických výzkumů města.

foto z Římského muzea

V místě tehdejší osady dnes stojí augsburgský dóm a v jeho blízkosti byly odkryty základy římského domu i raně středověkého kostela sv. Jana. U tzv. římské zdi jsou vystaveny další nalezené stavební prvky. Na informačních tabulích můžeme vidět vývoj této části města. Jejich součástí je i rozmístění římských a dnešních ulic.

foto okolí dómu

Počátky křesťanství v Augsburgu sahají do 4. st. n. l. – k roku 304 je tu doložen pohřeb pronásledované křesťanky Afry a následný vznik náboženské obce. Když jsou Římané kolem roku 500 vyhnáni, náboženská obec zůstává. Brzy je zřízeno biskupství, které přebírá vládu nad městem. Jeho centrum bylo právě kolem domu.

Dom v Augsburgu je tedy jednou z nejstarších staveb ve městě. Už kolem roku 800 tu za vlády biskupa Simperta (zemřel 807) stál kostel, který však byl stržen a nahrazen novostavbou (biskup Ulrich, 890 – 973; počátek stavby r. 995, vysvěcen 1065). Krátce nato mu byly přistavěny i obě románské věže. Ve 14. století byl goticky rozšířen o boční lodi, západní chor i nové kaple. V dalších stavebních etapách byl upravován zejména vnitřek. V kostele se nachází několik deskových obrazů Hanse Holbeina st., románské i gotické fresky i původní skleněná okna z 12. st. (byly nejstaršími skleněnými okny s figurální malbou ve střední Evropě).

foto dómu

Druhou nejstarší církevní stavbou ve městě je sestava dvou kostelů sv. Ulricha a sv. Ulricha a Afry.

Afra (zemřela za vlády Diokletiana; později svatořečená) byla mučednicí z Afriky, která byla r. 304 n. l. pohřbena na místě bývalého římského hřbitova jižně od města. Její hrob se během krátké doby stal poutním místem, proto tu byla založena církevní společnost, postaven první kostel a benediktinský klášter. Kostel byl pojmenován podle Ulricha, který byl v Augsburgu 50 let biskupem (inicioval např. stavbu městského opevnění, jako poradce císaře Oty I. patřil k nejvlivnějším církevním představitelům té doby, velké zásluhy má i jako pomocník v legendární bitvě na Lechu r. 955 proti Maďarům). Budovy byly v 19. st. využívány jako lazaret, vězení i kasárna, válkou byly zničeny a poté strženy.

Dnešní menší kostel sv. Ulricha je evangelický (z r. 1525, 1709 – 10 přestavěn barokně, na třech stranách kostela jsou dřevěné desky s výjevy ze Starého zákona, na čtvrté straně je nádherná kazatelna; oltář je z r. 1690).

Větší kostel sv. Ulricha a Afry je katolický. Pochází z 15., vybavení převážně ze 17. st. Nachází se zde druhá kaple Fuggerů, někteří z nich jsou zde pohřbeni, hrobku tu má rovněž biskup Simpert a dole v kryptě je hrobka Ulricha i Afry. Věž kostela je vysoká 93 m.

Obě stavby tvoří jeden celek.

Rovněž kostel bosých karmelitánů sahá do středověku. Původně tu byl klášter františkánů (přišli do města 1221), ale již na počátku 14. st. staví řád bosých karmelitánů gotickou novostavbu kostela. Kostel je typickou ukázkou architektury žebravého řádu, je to třílodní bazilika s rozlehlým chórem. Když je tento řád roku 1500 rozpuštěn, je kostel převzat protestanty a klášter stržen. Věž kostela vystavěl E. Holl. Dnes je evangelický.

Na jeho varhany hrál roku 1777 W. A. Mozart (varhany byly zničeny za války) a B. Brecht zde byl pokřtěn, biřmován a navštěvoval u kostela školu.

V 16. st. bylo město jedním z center reformace. Roku 1530 zde přívrženci Martina Luthera poprvé předložili své tzv. Augsburské vyznání. Roku 1555 zde byl podepsán augsburský mír, který ukončil rozpory mezi katolíky a protestanty.

Jednou z památek na dobu reformace a pobyt Martina Luthera je dnešní Anenský dvůr. Centrem je kostel sv. Anny (stavba započala 1321) a bývalý karmelitánský klášter s muzeem M. Luthera, který zde na podzim r. 1518 jednal s papežským kardinálem Thomasem Cajetanem. Po nezdařeném jednání je Luther nucen ze strachu ze zatčení z Augsburku  uprchnout.

Součástí komplexu je i gymnázium sv. Anny, vzniklé r. 1531 v prostorách karmelitánského kláštera jako první latinská městská škola, od poloviny 16. st. je tu rovněž budova veřejné knihovny. 

Ve středověku bylo město velmi dobře opevněno, mělo hradby, valy a 14 vstupních bran. Když se v 19. století město rozrostlo, byly hradby z velké části strženy a mnohé brány zrušeny. Zůstaly např. Vogeltor (Ptačí brána), Jakuber Tor (Jakubova brána; obě z poloviny 15. st.) a Červená brána. Právě kolem této brány je zachována část opevnění.

Zmínky o poslední bráně jsou doložitelné již z poč. 13. st., stála na cestě do Itálie (Via Claudia) a později byla goticky přestavěna. V 17. st. se její další přestavby ujal E. Holl. Má čtvercovou spodní a kulatou horní část a přemosťuje ve dvou patrech kanál Lechu.

Brána je součástí rozsáhlého komplexu, který zahrnuje venkovní divadelní jeviště (otevřené 1620 a funkční dodnes), špitál sv. Ducha, budovu Augsburského loutkové divadla a unikátní vodárnu.

Ausburger Puppenkiste je slavné loutkové divadlo s vlastní muzeem a výstavními sály, vzniklé roku 1948. Hraje pro děti i dospělé a své zastoupení má i v televizi.

Špitál sv. Ducha byl původně (ve 13. st.) vystavěn za městem, ale později byl přesunut do blízkosti kláštera sv. Margarity. Jeho dnešní podoba je posledním dílem E. Holla.

Je to čtyřkřídlá budova s vlastní kaplí, třemi vlastními kašnami a arkádami. Dodnes slouží jako ubytovna pro seniory a klinika pro staré lidi.

foto věží a špitálu

V zadní části celého komplexu se nachází unikátní vodárna se třemi věžemi ze 16. st., domkem pro správce kašen a zařízením na přečerpávání vody. Její zadní trakt je vbudován do hradeb. Systém zásoboval pitnou vodou všechny veřejné kašny a byl nejstarším systémem svého druhu v Evropě. Dnes je zapsán do seznamu UNESCO. V bývalém domku správce kašen je dnes muzeum řemesel

V 15. a 16. století nastává obrovský rozmach města, Augsburg se stává jedním z nejvýznamnějších finančních center Evropy, roku 1540 je tu založena burza. S tímto rozmachem se objevují i tři důležitá jména tří významných rodin - Holl, Fugger, Welser.

Hollovi byli stavební mistři a ovlivnili současnou podobu města. Nejznámější z nich, Elias Holl, se vyučil u svého otce a na zkušenou odešel do Itálie. Když se po návratu stává městským architektem, vtiskne svým stavbám podobu italské renesance. Mezi jeho stavby patří Zbrojnice (momentálně je zde umístěno Římské muzeum), Špitál sv. Ducha, radnice, Masné krámy (reprezentativní budova pro cech městských řezníků) či přestavba věže sv. Perlacha a Červené věže.

Welserovi a Fuggerovi byli velice schopní a bohatí řemeslníci, obchodníci a bankéři, kteří půjčovali biskupům i císařům a měli za to četná privilegia. Rodiny si konkurovaly i spolu vedly obchodní cesty do zámoří.

Zakladatelem rodu Welserů byl Bartoloměj st. (1484 – 1561).  Známou postavou byla i jeho neteř Philippine Welser (1527 – 1580), která si na zámku v Březnici (zde se seznámili i scházeli, narodil se jim zde i první syn) tajně vzala syna habsburského císaře, Ferdinanda II. Tyrolského. Jejich nerovný sňatek byl uznán až po deseti letech. Dlouho nemohli žít spolu, jejich děti byly Ferdinandem adoptovány jako nalezenci před branami zámku. Když pobývala na Křivoklátě (mj. se jim zde narodily i tři zbývající děti, mladší dvojčata však záhy zemřela), byly díky její přímluvě zlepšeny životní podmínky tehdy vězněného Jana Augusty, biskupa Jednoty bratrské. Když se její manžel ujal vlády v Tyrolsku, pobývali spolu na zámku Ambrass u Innsbrucku. Filipína byla poddanými velmi oblíbená, věnovala se vaření, pěstování bylinek a léčení.

Zakladatelem rodiny Fuggerů byl Jakob Fugger st., ale většího věhlasu dosáhl jeho nejmladší stejnojmenný syn, zvaný Bohatý. Vybudovali obrovské impérium, obchodovali s východní Indií, jižní Amerikou, provozovali hornictví, finančnictví a první průmyslovou výrobu (textilní) a investovali do umění.

Památkou na ně je první sociální sídliště světa, které vybudoval r. 1521 Jakob Fugger Bohatý, tzv. Fuggerei, městečko pro zchudlé, nemocné a staré lidi, s 67 zařízenými domy (147 byty), s vlastním kostelem, kašnou, branami a dalšími věcmi. Dodnes slouží svému účelu, je provozováno nadací, kterou pro tyto účely Jakob rovněž zřídil. Roční nájem, který ve své závěti stanovili, platí dodnes.

Další památkou na rodinu Fuggerů jsou takzvané Fuggeroy domy. Synovec Jakoba Bohatého, Anton, který po svém bezdětném strýci Jakobovi převzal r. 1525 vedení rodinného impéria, začal již krátce po sňatku skupovat domy na Maxmiliánově ulici, kde jeden dům vyženil. Z těchto několika domů udělal jeden veliký obchodní a obytný dům, který sjednotil společnou střechou a honosnou fasádou. V tomto paláci se scházely špičky umělecké, hospodářské i politické té doby, roku 1518 tu Luther diskutoval s kardinálem, Fuggery navštívily mnohé korunované hlavy, mnozí slavní umělci sem byli pozváni. Dürerovy a Titzianovy obrazy pak tvořily součást sbírky. Dům za války vyhořel a byl opraven v jednodušším stylu.

S Antonem slavná éra Fuggerů končí.

Další z představitelů Fuggerů, Hans Jako Fugger, tentokrát opět synovec, avšak Antona, má na Fuggerově náměstí velkou bronzovou sochu, kterou sponzoroval sám bavorský král Ludvík I. roku 1857.

Jako protiváha biskupské čtvrti vznikla poněkud jižněji i čtvrť pro měšťany, a to kolem dnešního Radničního náměstí. Toto náměstí bylo původně zastavěno mnohem hustěji. Jeho konečnou podobu mu vtiskla stavba radnice (vrcholné Hollovo dílo), oprava věže sv. Perlacha (rovněž Holl) a v r. 1594 uprostřed instalovaná Augustova socha na vrchol kašny (opět Hollovo dílo).

Na hlavní (Maxmiliánově) třídě stojí za sebou kašny Augustova, Merkurova a Herkulova. Augustova kašna byla za války zničena, dnes tu stojí její replika. Kolem Augusta polehávají čtyři postavy – symboly čtyř augsburských řek.

Radnice je zmiňovaná už ve 13. století jako dřevěná budova. V letech 1625 – 1620 z ní E. Holl udělal honosnou budovu, která převyšovala všechny okolní budovy (má sedm pater). Svou reprezentativností se měla vyrovnat biskupské čtvrti i kostelu sv. Afry a Ulricha. I vnitřní prostory mají stejnou úlohu. Tzv. Zlatý sál je toho dokladem. Tento sál zasahuje do tří pater, je 32 m dlouhý a 17 m široký, má strop zdobený zlatými kazetami a stěny 11 alegorickými malbami. Do sálu se vstupuje dvěma hlavními a 4 vedlejšími bohatě zdobenými portály. Boční místnosti mají strop jednodušší, přesto ohromují bohatou výzdobou.

V přízemí se dnes nachází památník obětem holocaustu (židovským obyvatelům města), památník padlým v první a druhé světové válce a malinké muzeum s vývojem města.

Vedle radnice stojí kostel sv. Petra z Perlachu s předsazenou věží, tvz. Perlachturm. 70 m vysoká věž má románský základ a byla samozřejmě několikrát přestavována. Dnešní podobu jí vtiskl E. Holl r. 1614. Vedle stojící kostel patří k nejstarším ve městě, jeho základ je románský z 11. st., fresky v kostele pocházejí ze st. 13.

foto radnice a okolí

Další významnou stavbou E. Holla je Stadtmetzg, něco jako městské masné krámy. Dům byl vystavěn v letech 1606 – 1609 pro cech městských řezníků jako prodejní, cechovní a úřední dům. Krátce po stavbě vyhořel, ale byl zcela obnoven a dnes patří spolu s vedle stojícím mlýnem k nejstarším původním stavbám ve městě. Na jeho fasádě se nacházejí piniové šišky a lebky volů jako znak cechu řezníků.

Pod domem teče kanál Lechu, jehož voda ochlazovala sklepy a současně odváděla splašky z domu zpět do řeky.

Když bylo roku 1930 otevřeno městské tržiště, ztratil tento dům svou původní funkci a stal se sněmovním prostorem. Při naší návštěvě byl v rekonstrukci.

Hlavní, výstavní třídou je tzv. Maxmiliánova ulice, vedoucí z náměstí ke kostelu sv. Ulricha. Po její délce stojí výstavné domy a další dvě velké kašny (Herkulova, Merkurova). Ve městě je rovněž i Maxmiliánovo muzeum (muzeum dějin města).

Maxmiliám I. Bavorský (1576 – 1651) byl bavorským vévodou, později kurfiřtem bavorským a falckým. Provedl mnohé reformy (zlepšil správu, soudnictví, vojsko). Fuggerům byl zavázán za několikerou finanční výpomoc.

Dokladem podoby města 18. st. je tzv. Kathanhaus, dům v jedné z bočních uliček s původní fasádovou výzdobou, i Schaetzlerův palác na Maxmiliánově třídě (stojí hned u Herkulovy kašny). Tento rokokový palác (postavený 1765 – 70) patřil jednomu významnému bankéři. Uvnitř najdeme tzv. slavnostní sál, 23 m dlouhý, přes dvě podlaží vysoký, s bohatou výmalbou, zrcadly a osvětlením.

Od roku 1958 patří budova městu, od r. 1968 je zde barokní galerie mj. s portrétem J. Fuggera od A. Dürera.

K domu se vážou dvě pověsti. První praví, že tu nejmladší dcera Marie Terezie, pozdější francouzská královna Marie Antoinetta, na jednom plese protančila střevíčky. Druhá pověst uvádí, že se tu r. 1527 kupci a bankéři Welserovi narodila dcera Filipína, pozdější manželka Ferdinanda II. Tyrolského.

foto domů

Z dalších osobností, které se tu narodily, lze zmínit i Leopolda Mozarta, otce a učitele slavného Amadea, vynálezce dieslového motoru Rudolfa Diesela, spisovatele Bertolda Brechta a renesančního malíře Hanse Holbeina st.

Neuschwanstein

Romantický zámek nechal postavit bavorský král Ludvík II. na troskách dvou středověkých hradů jako své útočiště i jako monumentální operní scénu pro Richarda Wagnera (byl jím doslova posedlý) – téměř všechny místnosti (snad kromě Trůnního sálu, který je zhotoven podle vzoru chrámu Hagia Sofia v Istanbulu) jsou vyzdobeny motivy a obrazy ze skladatelových oper, každá místnost představuje jinou operu. Stavba zámku trvala od roku 1869 17 let a zemi velmi zadlužila.

Při stavbě zámku se uplatnily snad všechny pseudostyly. Nechal se jím inspirovat i Walt Disney k podobě hradu Šípkové Růženky v Disneylandu.

Kromě panovníka zde žilo jen minimum služebnictva, král např. stoloval úplně sám.

Roku 1886 vydal král příkaz prodat bavorské království a koupit v tropických krajinách novou zemi, byl zbaven svéprávnosti, zatčen soudním psychiatrem, odvezen na zámek Berg, kde o dva dny později záhadně umírá.

 Ludvík II. Bavorský (1845 – 1886)

  • narodil se v Mnichově jako syn korunního prince Maxmiliána (pozdějšího bavorského krále Maxmiliána II. Bavorského), byl to mecenáš umění a stavitel několika zámků, dětství trávil na zámku Hohenschwangau – zámečku pod Neuschwansteinem
  • bavorským králem byl korunován v 18 letech (1864), ale vláda a politika jej nezajímaly, správu země přenechal ministrům a věnoval se umění, žil si nad finanční poměry státu, u poddaných byl však převážně oblíbený