KMD: Divadlo V Dlouhé - Mikulášovy patálie
Domnívám se, že je správné zakončit povídání o divadelních návštěvách Klubu mladého diváka nějak důstojně. Po březnové inscenaci „Vynález zkázy“ v Žižkovském divadle Járy Cimrmana, od které mnozí čekali více (mně se ale líbila), mám nyní příležitost napsat o „Mikulášových patáliích“ v podání herců Divadla v Dlouhé. Tedy nejen o nich.
Vyjeli jsme autobusem od školy v pondělí 25. 4. 2016 a bez neočekávaných událostí dorazili do hlavního města. Program začal návštěvou Svatovítské katedrály na Pražském hradě. Její správný a úplný název je od roku 1997 „Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha“. Katedrála je vskutku nádherná a dýchá historií. Vždyť se zde odehrávaly korunovace českých panovníků a je i místem uložení ostatků českých knížat a králů včetně samotného Karla IV., jehož 700. výročí narození si letos připomínáme. Ještě zmíním úžasnou vitráž Alfonse Muchy v Nové arcibiskupské kapli. Škoda, že jsem zde nemohl natáčet!
Také jsme navštívili místo, kde byli v roce 1618 vyhozeni z oken Pražského hradu královští místodržící a písař Fabricius. Událost se tehdy naštěstí obešla bez obětí na životech. To ti chudáci z roku 1419 dopadli při První pražské defenestraci hůř.
Nezapomenutelný půvab má i procházka po Karlově mostě. Jeho stavba začala podle přesně určeného data, aby se mostu zajistil příznivý osud. Základní kámen byl položen roku 1357, dne 9. července v 5 hodin a 31 minut. Když to zapíšeme, dostaneme řadu lichých (a tudíž šťastnějších) čísel 1-3-5-7-9-7-5-3-1. A pokud byste zatoužili po své karikatuře s muzikanty poblíž a krásnými sochami po boku, pak jste na správném místě.
Posléze jsme dorazili na Staroměstské náměstí a zamířili ke zdejší Staroměstské radnici, abychom si poslechli proslulý Staroměstský Orloj. Každou celou hodinu se na něm objevuje dvanáct apoštolů, které by určitě mrzelo, kdyby se na ně nepřišel podívat i náš školní KMD.
Po delším rozchodu na náměstí bylo třeba se opět sejít a společně se vydat do Divadla v Dlouhé. Před začátkem představení jsme chvíli poseděli v kavárně, dojedli trdelníky a v duchu se připravovali na kulturní zážitek. Ten opravdu přišel v podobě „Mikulášových patálií“. Ano, těch patálií, o kterých se ve stejnojmenné knize rozepsal francouzský autor René Goscinny. Opravdu doporučuji přečíst.
Hlavním hrdinou je Mikuláš, který úplně normálně zlobí, zažívá různá dobrodružství se svými spolužáky a kamarády a dokáže bez diskusí přijmout zasloužený pohlavek. Vše se odehrává na pozadí z prostěradel, herci jsou převlečení za chlapce a mírně umělecky puštění z uzdy - prostě správná divadelní zábava. Když se hlasitě smál i pan učitel Koníř, který seděl hned vedle mě, tak to muselo být opravdu dobré divadlo!
Jednu poznámku si však neodpustím (pro budoucí zájemce o členství): pokud vás divadlo nebaví, tak se do KMD nehlaste! Bylo tam pár holek od nás, co si místo vychutnávky „Patálií“ spamovaly smajlíky v chatroomu na Facebooku. Je to neslušnost prvního stupně a ostuda této generace. A rodiče to platí! KMD i účet za mobilní data!
Po představení jsme nastoupili do autobusu a vraceli se domů. A zatímco jsem si pouštěl Brontosaury na kazetovém walkmanu a kreslil do skicáku postavy ze hry Undertale, uvědomoval jsem si, že to je konec jedné velké etapy plné zkušeností. Klub mladého diváka uskutečnil svůj poslední zájezd ve školním roce 2015/2016, za dva měsíce skončí celý školní rok a já zjišťuji, že to tady nebylo tak špatné. Mám na co vzpomínat.
Napsal Marek Piškule, IX. třída
