KMD: Divadlo Spejbla a Hurvínka - Dějiny kontra Spejbl

05. 03. 2015

Jeseničtí členové Klubu mladého diváka se vypravili ve čtvrtek 5. března do Prahy, již potřetí ve školním roce 2014/2015. Celodenní program začal v Národním památníku na Vítkově, pokračoval prohlídkou Armádního muzea Žižkov a skončil zhlédnutím představení Dějiny kontra Spejbl v Divadle Spejbla a Hurvínka.

Po poněkud dlouhé jízdě do naší metropole jsme vyrazili na vrch Vítkov, známý z husitských válek. Při zdolávání strmého stoupání asi každý z nás zauvažoval, kolik stupňů ten kopec může mít.

Pak jsme spatřili majestátní bronzovou jezdeckou sochu Jana Žižky z Trocnova, která stojí v čele funkcionalistického Národního památníku a která jako by celý Vítkov střežila. 

Sochu, jež je třetí největší bronzovou sochou na světě, jsme si samozřejmě vyfotili a poté se přemístili do památníku určeného k uctění československých legionářů. Tam se naše výprava rozdělila na dvě skupiny (6. a 7. třída, 8. a 9. třída). Starší se zaměřila na osudy československých legionářů,
1. světovou válku a vznik Československa, mladší skupina se vzdělávala v oboru české státnosti. Program byl z mého pohledu zajímavý – nejdříve paní průvodkyně rozdělila naši skupinu na čtyři menší, z nichž každá si vybrala jeden ze čtyř států (Francie, Itálie, Rusko a Rakousko-Uhersko) a k vybranému státu pak dostala konkrétní úkol. Například naše čtveřice ve složení Honza Sejpka, Roman Jaroš, Tomáš Uher a já (Milan Ondič) měla rozhodnout, která ze dvou francouzských uniforem byla starší. Členové „rakouské“ skupinky se zase na chvíli stali cenzory rakouské armády a měli z dopisu vojáka domů vyškrtat některé informace.

Po tomto zajímavém kontaktu s vojenskou historií jsme se přesunuli do kaple padlých. Zde jsme dostali pracovní listy s dvěma úkoly: najít předměty mající něco společného s danou zemí (např. válečné kříže, přilby nebo pamětní medaile) a vyhledat informace o vzniku Československa (Masaryk, Beneš, Štefánik, národnosti v ČSR apod.).

Naše návštěva památníku byla završena prohlídkou mauzolea Klementa Gottwalda. Z místa, které mělo sloužit k pohřbívání významných československých legionářů, udělal tehdejší komunistický režim velkolepou hrobku pro zemřelého prezidenta. Po čase se však mumifikovaný Gottwald začal rozpadat (jako v budoucnu celý režim), a tak se myšlenka napodobit sovětské „bratry“ (moskevské Leninovo mauzoleum) neuplatnila. Mauzoleum Klementa Gottwalda bylo zrušeno v roce 1962, kdy bylo Gottwaldovo rozpadající se tělo zpopelněno.

Ještě před rozchodem jsme se na krátký čas zastavili ve vojenském muzeu, kde jsme si prošli výstavu o první a druhé světové válce zaměřenou na zbraně. Následoval krátký rozchod ve fast foodu a poté cesta k divadlu v čele s panem učitelem Konířem.

Představení Dějiny kontra Spejbl v Divadle Spejbla a Hurvínka se mi velice líbilo. Spejbl názorně ukazoval Hurvínkovi světové i české dějiny, a to tak, že se s pomocí paní režisérky Heleny Štáchové přenesli do určitého historického období. Viděli jsme, jak Římané dorazili do Egypta a jak Caesar laškoval s velmi vnadnou Kleopatrou, jak Svatopluk vysvětlil pověst se třemi pruty (nesloužily prý jako ukázka soudržnosti a neporazitelnosti bratrů, když budou společně bojovat proti nepříteli, ale jednoduše k potrestání) nebo jak bratranci Veverkové sestrojili ruchadlo. Hru hodnotím kladně, i když se vloudila malá chybička (ve hře se tvrdilo, že Velkou Moravu založil Svatopluk, což není pravda, protože ji založil Mojmír I.). Chybičku ale rád přehlédnu, neboť představení bylo vtipné a bavilo mě.

Výlet se tedy vydařil a my jsme autobusem, ve kterém jsme zažili ještě spoustu zábavy, odjeli domů.

Napsal Milan Ondič, IX. třída

KMD: Dějiny kontra Spejbl