Sbohem, deváťáci...

Ve čtvrtek 25. června jsme se sešli již v 8 hodin ráno. Všichni žáci dorazili ve slavnostním oblečení, přičemž dívky se společně domluvily na modrých šatech, které krásně ladily s výzdobou sálu. Po poslední zvukové zkoušce se kulturní dům začal pomalu zaplňovat rodiči, prarodiči, učiteli, zaměstnanci školy i žáky, kteří se přišli s deváťáky rozloučit.

Přesně v 10 hodin slavnost začala. Nejprve se představili naši absolventi, následoval proslov pana ředitele školy a pana starosty. Součástí programu byla také minuta ticha věnovaná vzpomínce na bývalou paní ředitelku Danuši Vopatovou, která se nesmazatelně zapsala do historie naší školy.

Poté přišla jedna z nejkrásnějších částí celé slavnosti. Žáci si postupně zvali na pódium všechny, kteří je během devíti let na základní škole provázeli – učitele, paní učitelky, paní kuchařky, uklízečky, pana školníka i paní účetní. Každému osobně poděkovali za péči, podporu a vše, co pro ně během školních let udělali.

Nakonec přišla řada i na mě. Moji deváťáci mě překvapili způsobem, na který nikdy nezapomenu. Při příchodu na pódium mi nasadili korunku a symbolicky mě korunovali svou „královnou“. K tomu jsem dostala nádherný třípatrový dort a krásný šperk. Byly to chvíle plné emocí, dojetí i radosti. Ve svém proslovu jsem se snažila vyjádřit, jak moc pro mě tato třída znamenala a jak jsem vděčná, že jsem mohla být součástí jejich cesty.

Protože dort byl opravdu obrovský, naše společné chvíle ještě zdaleka neskončily. Večer jsme se znovu sešli ve škole, kde jsme si na něm společně pochutnali a naposledy si užili čas jako jedna třída.

Milí deváťáci, děkuji vám za devět let plných smíchu, zážitků, společných výletů, úspěchů i překážek, které jsme společně překonávali. Bylo mi obrovskou ctí být vaší třídní učitelkou a sledovat, jak z malých dětí vyrůstají sebevědomí mladí lidé. Přeji vám, aby se vám na nové životní cestě dařilo, abyste neztratili odvahu jít za svými sny a abyste si vždy zachovali dobré srdce. Budete mi chybět a věřím, že na naši společnou cestu budeme všichni vzpomínat s úsměvem.

Mgr. Nikola Tomková