Dějepisná exkurze za historií města Plzně

Do Plzně se vydali ve středu 4. prosince žáci 7., 8. a 9. třídy.

Zatímco sedmáci s p. ředitelem a p. as. Rabasovou absolvovali výukový program zaměřený na fyziku v Techmánii, osmáci a deváťáci s p. uč. Tomkovou, p. uč. Hrůzovou, p. uč. Vyletovou a p. as. Orosovou se zaměřili na historii města a jeho pamětihodnosti. A měli se nač těšit!

První písemná zmínka o hradu Plzeň pochází z r. 976. Jedná se o dnešní Starý Plzenec.

Město Nová Plzeň bylo založeno na příkaz českého krále Václava II. asi r. 1295 na soutoku řek Radbuzy, Mže, Úhlavy a Úslavy. Od počátku se stalo důležitým obchodním střediskem na významné křižovatce cest do Norimberka a Řezna. Svou rozlohou (ve 14. st. se rozprostíralo na ploše 20 ha, mělo 290 domů a 3000 obyvatel) bylo 3. největším městem v Čechách (po Praze a Kutné Hoře). Za husitských válek Plzeň stála na straně katolíků a byla několikrát neúspěšně obléhána. V 16. st. zde působili italští stavitelé, díky nimž město získalo řadu krásných renesančních staveb. V l. 1599 – 1600 byla Plzeň dokonce dočasným sídlem římského císaře a českého krále Rudolfa II., před svou smrtí (1634) zde pobýval také proslulý vojevůdce Albrecht z Valdštejna.

V 1. pol. 19. st. došlo k mohutnému rozvoji města. V r. 1842 byl založen Měšťanský pivovar, od r. 1869 buduje svou strojírenskou firmu Emil Škoda. Na počátku 20. st. byla otevřena nová budova divadla (dnes J. K. Tyla).

Po mnichovské dohodě (1938) se Plzeň stala pohraničním městem a v době německé okupace zdejší Škodovy závody patřily mezi největší zbrojovky v Evropě. Od r. 1942 bylo město cílem asi 11 náletů, při nichž zahynulo přes 900 lidí a zničeno a poškozeno bylo téměř 6800 domů.

Po listopadu 1989 došlo k novému rozvoji města. Historické jádro bylo prohlášeno městskou památkovou rezervací. V r. 1991 byla založena Západočeská univerzita Plzeň a o 2 roky později (1993) vzniklo plzeňské biskupství. V nedávné době – r. 2015 – se Plzeň stala Evropským hlavním městem kultury.

V současné době zde žije asi 171000 obyvatel (4. největší město ČR).

S Plzní je spojena řada našich bývalých i současných osobností. Pobýval tu, jak již bylo zmíněno, Rudolf II. a Albrecht z Valdštejna, v r. 1695 zde popravili J. Sladkého Kozinu, vůdce povstání Chodů. Ve 40. letech 19. st. na zdejším německém gymnáziu studoval B. Smetana, v r. 1856 zde zemřel a byl pohřben J. K. Tyl, autor známé hry Fidlovačka. Z významných podnikatelů a vynálezců ve městě působil např. E. Škoda a Fr. Křižík, který se zasloužil o výstavbu městské elektrárny a zřízení pouliční elektrické dráhy.

Z rodáků uveďme např. herce M. Horníčka, loutkaře J. Skupu, malíře J. Trnku a zpěváka K. Gotta.

Cestu autobusem nám zkrátila p. uč. Hrůzová vyprávěním o historii a pamětihodnostech města i o významných osobnostech.

První naší zastávkou v Plzni bylo podzemí. Vznikalo od středověku postupným propojováním dvou- až třípatrových sklepů. Složitý labyrint chodeb, sklepů a studní patří svou délkou přes 20 km k nejrozsáhlejším ve střední Evropě. Prohlídka s průvodcem, která trvala 1 hodinu, vedla v hloubce 9 – 12 metrů pod povrchem a měřila asi 750 m. Při ní jsme se dozvěděli spoustu zajímavých informací, např. jak podzemí vznikalo a k čemu sloužilo. Viděli jsme také ukázky archeologických nálezů a historickou mapu Plzně.

Po prohlídce jsme si v pokladně zakoupili suvenýry a vydali se do centra města ke katedrále sv. Bartoloměje, která je nejcennější památkou historického jádra. Její 102,6 m vysoká věž (nejvyšší kostelní věž v ČR) je dominantou středu města a nabízí nádherný výhled do okolí.

U katedrály jsme se rozdělili na 2 skupiny. Zatímco osmáci s p. uč. Tomkovou a p. as. Orosovou stoupali po 299 schodech na věž, aby se mohli pokochat výhledem do okolí, deváťáci s p. uč. Vyletovou a p. uč. Hrůzovou vyrazili na procházku historickým centrem. Při ní obdivovali krásnou renesanční radnici (arch. G. de Statio, postavena 1554 – 1559), barokní morový sloup (1681), bohatě zdobené domy i samotnou katedrálu, kterou si prohlédli i uvnitř. Stavba, která nedávno prošla rekonstrukcí, všechny ohromila svou mohutností i výzdobou. Za pozornost stála zejména proslulá Plzeňská madona na hlavním oltáři, vrcholné dílo ve stylu tzv. „krásných madon“ českého gotického umění.

Pak se skupiny vyměnily.

Po krátkém rozchodu na adventních trzích (kdo by odolal nabídce výborného jídla, pití a nepřebernému množství dalšího zboží?) se osmáci a deváťáci vydali na společnou procházku po nejvýznamnějších plzeňských pamětihodnostech. Z náměstí jsme prošli kolem novorenesanční budovy Západočeského muzea, Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje, Divadla J. K. Tyla až k Velké synagoze. U každé stavby jsme se zastavili a seznámili se stručně s historií a významem objektu.

Reprezentativní budova divadla byla postavena v l. 1899 – 1902 v novorenesančním stylu se secesními prvky. V současnosti divadlo uvádí ročně cca 18 činoherních, operních, baletních, operetních i muzikálových premiér.

Synagoga, 3. největší stavba svého druhu na světě, pochází z r. 1893. Byla postavena v maursko-románském slohu, má zajímavé interiéry a slouží dnes i jako koncertní a výstavní sál.

Od synagogy jsme zamířili do nedalekého obchodního centra Plaza, abychom si nakoupili občerstvení a dárky na Vánoce. Pak už nám zbývala jen cesta autobusem domů. Do Jesenice jsme se vrátili kolem 17:15 hod.

Všechny cíle dějepisné exkurze se podařilo splnit. Sice nám moc nepřálo počasí a občas pohodu narušovali svým nevhodným chováním někteří žáci, ale výlet za poznáním jsme si i tak užili. A v západočeské metropoli jsme určitě nebyli naposledy. Už na jaře příštího roku sem pojedou členové dějepisného kroužku na prohlídku synagogy a do muzea gen. Pattona.

                                                                                                    Mgr. Petra Hrůzová