Vlašim: ekologicko – přírodovědný program „Původ a proměny krajiny“ v rámci expedice 4P: 7. tř. 9. – 11. 5. 2012

středa 9. 5.

Netrpělivě očekávaný den D nastal pro naši sedmou třídu ve středu 9. května, kdy jsme se s paní učitelkou Knappovou a paní učitelkou Doležalovou sešli na jesenickém železničním nádraží. Naším cílem byla Vlašim a tajuplná expedice 4P.

Do Vlašimi jsme dorazili po zhruba pětihodinové jízdě vlakem. Ve zdejším ekocentru nás přivítaly Lenka a Jana (vedoucí, s nimiž se známe už z loňska) a ubytovaly nás. Každý si chtěl samozřejmě zabrat tu nejlepší postel. Protože se však přiblížil čas oběda, pustili se někteří do vaření, jiní si jídlo koupili v místní jídelně.

Hned v úvodu odpoledne na nás čekal první úkol. Spolu s vedoucími jsme se vypravili do přírody, kde byla spousta příležitostí k jejímu bližšímu poznávání. Také jsme si zahráli několik her. Změna nastala až ve chvíli, kdy se před námi objevil jakýsi polorozpadlý statek. Tady každá skupinka vyfasovala kotlík, pytlík brambor, cibuli, sůl, koření a pitnou vodu. Úkol zněl: uvařit bramborový guláš! Rozdělali jsme tedy dva ohně a pustili se do vaření. Výsledek překvapil i nás samotné, protože jídlo všem chutnalo. Pochválily nás i paní učitelky. Když potom nastal čas odchodu, nikomu se nechtělo opouštět stinná zákoutí statku. Venku panovalo vedro, kdežto tady byl příjemný chládek. Ale nedalo se nic dělat, čekala nás ještě návštěva Podblanické záchranné stanice.

Ve stanici jsme si připadali jako v malé domácí farmě. Měli zde spoustu zvířátek, ale nás nejvíce zaujala vydra a rys jménem Míša. Cestou zpět do ekocentra jsme přemýšleli o jejich osudu, ale také se těšili na odpočinek na pokojích. Ten však netrval dlouho. Přesunuli jsme se do rozlehlého zámeckého parku se spoustou stromů, altánků a dalších zajímavých míst. Zbyl nám čas i na různé hry, například na schovávanou, při které jsme dováděli jako malé děti. Jenže s nastupujícím večerem se stávalo nesnesitelným štípání komárů, a tak vedoucí zaveleli k ústupu na ubytovnu. Tím náš program v podstatě skončil. Protože se nám nechtělo ještě spát, vyprávěla jsem holkám horory, při kterých se mohly potrhat smíchy. Tak to byl náš první den ve Vlašimi.

Napsala Barbora Havlíčková

čtvrtek 10. 5.

Ráno jsme se probudili, vydatně posnídali a vydali se vstříc první dnešní hře, která se jmenovala Zvířátka. Každý si zvolil znak nějakého zvířete (například jelen → parohy) a pak poslal signál hráči uprostřed kruhu. Ten měl signál zachytit a poznat. Další zajímavá hra se jmenovala Antiviry. Cílem antivirů bylo chytat a zneškodňovat viry. Pro tento účel jsme všichni měli přidělené číslo, a když nás vedoucí vypustili z kanceláře, tak se každý musel co nejrychleji dotknout svého čísla umístěného na zemi. Čím rychleji to vir provedl, tím větší měl šanci, že nebude polapen.

Další program pokračoval ve vlašimském parku, kde jsme si přečetli dopis. Stálo v něm, že máme podle GPS souřadnic najít místo, kde se ukrývá důležitá informace. Informace se týkala neduhů přírody (invazní druhy, hnízdní možnosti, řepková pole, ...). Také jsme tam vždy našli část souřadnice pro další úkol a písmeno, které nám mělo pomoci při hledání místa srazu na večerní misi. Odpolední program zahájila tzv. Rogerova hra (něco na způsob piškvorek) o čokoládu. Úspěch v ní slavila obě družstva. Byl to takový rozjezd k následné simulační hře. V ní jsme se všichni stali občany Jahodína, kteří mají rozhodnout, zda postavit (nebo nepostavit) sportovně zábavní centrum. Každý měl nějakou roli – například já jsem byl ekologický aktivista Alois Žába, Radim představoval pana Cihličku, zástupce stavební firmy, byli tu občané Evžen Třes, Vojtěch Větvička, Vladimír Borovička a další. Každý se dobře bavil a něco se i přiučil.

Večer jsme si v parku zahráli míčové hry, a to až do chvíle, než začala ohlášená mise. Ta probíhala formou stezky s otázkami o předešlých expedicích. Končila u romantického Čínského pavilonu, kde jsme našli v truhle svitek se záhadnými znaky a každý pro sebe srolovaný dopis s indicií k vyluštění poselství budovatele vlašimského parku. Po chvilce jsme měli před sebou tento nápis: „Není větší síly než mnoha drobných činů obyčejných lidí. Nepečují-li o zem a krajinu, vládci sami nic nezmůžou." Zpět do ekocentra jsme se vraceli parkem a usínali až po dvanácté hodině.

Napsal Václav Hron

pátek 11. 5.

Dnes jsme si mohli konečně přispat – budíček byl až v 8.30. V devět hodin pak začínal program. Navrhovali jsme plán rozvoje obce Hruškov, přičemž jsme vycházeli ze skutečnosti, že
v sousedním Jahodíně včera schválili projekt výstavby sportovně zábavního komplexu. Naším úkolem bylo nalákat do obce turisty, zajistit lidem práci a bydlení, postavit vysílač a přestavět staré kino. Pracovali jsme ve skupinkách a každý to pojal po svém. Skupina s Karlem stavěla jadernou elektrárnu, někdo vsadil na turistiku, navrhovala se cyklostezka nebo ekofarma. Po 45 minutách jsme si všechny projekty odprezentovali a pak vybrali ty, které se líbily nejvíce.

Dalším úkolem byla stavba věže z 30 papírů, které se nesměly stříhat nebo jinak upravovat. Nejvyšší věž postavila Katka Vanická s Vaškem Hronem. Po této aktivitě jsme měli čas na oběd, sbalení zavazadel a uklizení ubytovny. A samozřejmě na rozloučení s Janou a Lenkou. Popřáli jsme si, že se snad nevidíme naposledy. Takže když vše dobře dopadne, ve Vlašimi za rok na shledanou!

Napsala Kateřina Dolejšová