Lyžařský kurz Nové Hutě 2015
Pondělí 9. 2.
Ráno 9. 2. 2015 se skupina žáků 5. – 9. třídy sešla u školy s lyžařskou výbavou a očekáváním sportovních zážitků, které s sebou přináší lyžařský výcvikový kurz na horách.
Naše cesta za sněhovým dobrodružstvím v Nových Hutích na Šumavě začala příjezdem autobusu, za jehož volantem seděl zkušený řidič pan Kotek. Ten nám pomohl naložit lyže a zavazadla a v osm hodin jsme již mávali rodičům a známým na rozloučenou. Jízda autobusem probíhala ve veselé atmosféře, která se však trochu pokazila po příjezdu na místo. V chatě s názvem Škola jsme totiž objevili plíseň! První zklamání jsme ale překonali, uklidili si pokoje a povlékli si. Než začal první organizovaný program, rozdělili jsme se do skupin na pokročilé a začátečníky. Poté se zdatnější skupina odebrala na svah, zatímco ostatní zůstali poblíž chaty a absolvovali počáteční výcvik na přilehlém mini kopečku. V 1600 se všichni vrátili do chaty, převlékli se a počkali na společnou večeři.
Večerní zábavu pro nás dnes připravily paní učitelka Doležalová a paní učitelka Knappová. Začalo se hrou na seznámení a pokračovalo veselými dovednostními úkoly, např. úkolem přinést co nejvíce předmětů, jejichž názvy začínají na dohodnuté písmeno. Takto jsme si hráli až do večerky, která byla stanovena na 22. hodinu.
Štěpánka Kouglová
Úterý 10. 2.
Do úterního rána nás probudil budíček ve čtvrt na osm. Těžce jsme se oblékali, ale snídani v 800 jsme nezmeškali. Potom nám pan učitel Knapp sdělil denní program:
dopoledne → nácvik oblouků na mini kopečku pro začátečníky a volné jízdy pro pokročilé,
1200 → společný oběd a polední klid,
odpoledne → lyžování na svahu pro obě dvě skupiny.
Někteří začátečníci si opatrně troufli na samostatné jízdy, jiní stále ještě trénovali obloučky pod vedením paní učitelek. Zaznamenali jsme při tom i několik veselých „pádů“ z vleku.
V 18 hodin byla večeře. Hned po ní nám paní učitelka názorně předvedla, jak se mají správně voskovat běžky. Během následující hodinky jsme si zahráli dvě hry a pak se ochotně odebrali na pokoje. Lyžování si každý užíval (i přes drobné pády) a také večerní program se všem líbil. Dokonce i večerku ve 2200 jsme přijali s povděkem.
Eliška Stupková
Středa 11. 2.
Středeční ranní budíček obstaraly dívky z pokoje číslo tři. Čekal nás náročný sportovní program. Dopoledne se vydala polovina žáků (samá děvčata) na běžkách k nedaleké běžecké stopě, aby se zde seznámila se základy klasického běhu na lyžích – pro většinu to byla jejich premiéra. Po krátkém nácviku se dívky vydaly po stopě směrem na Churáňov. Asi v polovině cesty dostala „hobla“ Verča Honzíková, neboť jí právě dnes bylo 12 let. Druhá část zamířila na sjezdovku. Počasí nám přálo, celou dobu to bylo na sluneční brýle a opalovací krém. Těla jsme túrovali až do oběda.
Odpoledne pokračovalo sportování ve třech variantách: procházka, projížďka na běžkách, lyžování na sjezdovce. Každý si zvolil, na co se cítil. Cílem procházky byla horní stanice lanovky na Zadově – zde jsme se občerstvili a stejnou cestou se vrátili zpět. Běžkaři se také pohybovali v okolí Zadova a byli zdatní - ujeli deset kilometrů. Sjezdaři sjížděli sjezdovky v Nových Hutích.
Večer toho měli všichni už docela dost, ale přesto jsme se museli v 19 hodin zúčastnit společenského programu, který byl tentokrát v naší (klučičí) režii. V jeho průběhu jsme zároveň oslavili dvanácté narozeniny Verči Honzíkové ze šesté třídy. Každý od ní také dostal zákusek – byl moc dobrý.
Tomáš Uher
Čtvrtek 12. 2.
Tentokrát jsme měli budíček v 715. Ráno se zdálo jako každé jiné, ale změna tu přece jen byla, a to očekávaný celodenní výlet na běžkách.
Po snídani si každý vyzvedl balíček na cestu a běžecké lyže naložil do autobusu. Ten nás odvezl na Kvildu. Naší první zastávkou bylo Informační centrum NP Šumava, kde jsme se podívali na film, zakoupili pohledy a v interaktivní místnosti se seznamovali se Šumavou. To vše trvalo asi hodinu.
Pak jsme se obuli do běžek a vyrazili k šest kilometrů vzdáleným pramenům Vltavy (jedná se o pramen Teplé Vltavy ležící při hranici s Německem a ve stejnojmenné PP Pramen Vltavy). Sluníčko krásně svítilo, jelo se ve stopě a sníh nebyl ani rychlý, ani pomalý – prostě nádhera. U pramene Vltavy se Kuba, já a Tomáš společně s panem učitelem Knappem, rodinou Rašínů a panem Kotkem vydali na zpáteční cestu přes Bučinu (hraniční přechod) a Knížecí Pláně (bývalá osada) do Nových Hutí. Pan učitel to spočítal na 26 km. Ostatní se vrátili stejnou cestou na Kvildu, zhlédli 3D film o Šumavě a zamlsali si v cukrárně. Domů se vrátili autobusem, ale přijeli později než my.
Ani jsme si pořádně neodpočinuli a už jsme pospíchali na večeři (brokolicová krémová polévka a brambory s omáčkou a masem), neboť večer bylo v plánu lyžování na Zadově. Na večerní lyžovačku odjelo asi 16 dětí společně s panem učitelem a paní učitelkou Doležalovou. My ostatní jsme vyplňovali pracovní list o Šumavě, hráli na kytaru a zpívali písničku z „Vinařů“, v níž jsme pozměnili text ve smyslu, že nám v žilách proudí šumavská krev. Moc jsme se při tom pobavili!
Julie Rácová
Pátek 13. 2.
Pátek třináctého by pověrčivým lidem mohl nahánět strach, ale to nebyl náš případ. Celé dopoledne jsme se oddávali lyžování zcela bez obav – někteří v lyžařském areálu Zadov, jiní na mini kopečku u chaty. Na Zadově proběhly závody ve slalomu. Branky projeli všichni, i když ne napoprvé. Z kluků byl nejrychleji v cíli Dan a z děvčat Julča. Skupina, která lyžovala u chaty, se vydala po silnici k Chalupské slati, ale stihnout to do oběda bylo nad její síly. Všem řádně vytrávilo, takže se po kuřeti s bramborem z talířů jenom „zakouřilo“.
Po prodlouženém poledním klidu propukly lyžařské závody – tentokráte v běhu. Moc se nám nechtělo, ale nakonec jsme to zvládli. Někteří jeli dokonce dvakrát. Nejrychleji běželi Štěpánka Kouglová a Kuba Rampas. Dnešní den jsme tak mohli zužitkovat všechny dovednosti, které jsme výcvikem získali. Když pak závody skončily, začali jsme si pomalu balit věci na zítřejší odjezd.
Večer předváděly program malé holky. To jsme netušili, že nás ještě čeká bobřík odvahy! Chodili jsme většinou po dvojicích a naším úkolem bylo dojít podle svíček na hřbitov a podepsat se tam. Nebylo to sice daleko, ale i tak jsme měli nahnáno. Pan učitel měl masku vlka. Stejně ten týden na horách uběhl strašně rychle. Zpočátku jsme tak natěšení nebyli, ale po prvním přespání jsme si zdejší pobyt užívali.
Veronika Dunová, Kateřina Dlouhá
výsledky lyžařských závodů (.pdf)
Sobota 14. 2.
Dnes jsme vstávali až v 810, a to kvůli včerejšímu bobříku odvahy. Ten se protáhl téměř do půlnoci. Byla to dobrodružná tečka za naším kurzem.
Po snídani jsme pokračovali v balení zavazadel a úklidu. Klukům pomáhaly s úklidem starší holky. Před 10. hodinou jsme byli hotovi, vyfotili jsme se a pak vyjeli směrem na Horažďovice. Návštěva zdejšího aqvaparku byla povinností. Strávili jsme dobré dvě hodiny vodními radovánkami s tobogánem a vířivkami.
Cestu domů autobusem nám zpříjemnil Tomáš Kejla, který nám s mikrofonem v ruce pokládal otázky týkající se lyžáku. My jsme na ně odpovídali a krásně jsme se u toho bavili.
V půl čtvrté autobus zastavil před školou. Vyložili jsme zavazadla a pomohli odnést běžky a krabice s potřebami do učebny přírodopisu. Kurz definitivně skončil a já jsem přesvědčena, že se všem líbil.
Julie Rácová
Zhodnocení kurzu
Letošní kurz proběhl v termínu od 9. do 14. února v Nových Hutích na Šumavě. Zájezdu se zúčastnilo 28 dětí z 5. až 9. třídy a tři učitelé: Pavel Knapp, Jana Doležalová a Vlastimila Knappová. Ubytováni jsme byli v chatě Škola, která patří pod penzion Klostermann. V této lokalitě jsme již v minulosti kurzy pořádali – ve zmíněné budově, ale i v nedaleké Bokově chatě. Jelikož v letošním roce tvořili většinu účastníků kurzu začátečníci, zvolili jsme právě tuto lokalitu. Sjezdovky jsou zde mírné, u chaty je mini kopeček pro úplné začátečníky a navíc je zde možnost půjčení lyžařské výzbroje za velmi dobrou cenu, včetně seřízení lyží. Také sjezdovky jsou nedaleko, takže se dá jít na lyžích rovnou z chaty.
Šumava je krásné pohoří a nedaleko chaty jsou i upravované běžecké trasy. Dalším plusem, jak se později ukázalo, bylo stravování – vařili chutně, děti měly k dispozici čaj a druhé večeře. Jediným sporným bodem bylo ubytování – hlavně pro ty, kteří byli zvyklí na místnost s televizí a sociálním zařízením na pokoji (na Horalce v Krkonoších). To zde tedy neměli. Pokoje jsme si uklízeli sami, společné prostory nám každý den vytřel správce. Jako nedostatek vidím zimu na pokojích v den příjezdu (byly zapnuty pozdě přímotopy) a na dvou pokojích i následující den. Po našich urgencích správce problém vyřešil. Naštěstí se toto obešlo bez onemocnění dětí. Naopak jsme chřipkové období zvládli nad očekávání.
Jinak musíme děti pochválit, jak co se týče lyžování – snažily se, tak i chování. Až na nějaké výjimky, hlavně vulgární slovník u kluků, jsme byli s chováním spokojeni.
Vlastimila Knappová
