Ekologicko-sportovní kurz 2018

10. 09. 2018
Je tady nový školní rok a žáci si po prázdninách opět zvykají na školní povinnosti. Druhý zářijový týden byl již zcela pracovní. Žáci se vrátili do svých učeben, jen šestá třída škole zamávala a vypravila se v doprovodu paní učitelky Procházkové, paní učitelky Knappové, pana učitele Knappa a paní Jany Šimpachové na ekologicko-sportovní kurz. Do cílové destinace, rekreačního zařízení Pohoda na Zvíkovci, se tradičně dopravila ve dvou skupinách – jako „pěšáci“ a cyklisté („kolaři“). Dejme nyní slovo zástupcům obou skupin.

Pondělí 10. 9.

Pěšáci odjeli z Jesenice vlakem do Rakovníka, kde se přesedalo na autobus. Ten však nejel hned, a tak jsme s časem naložili po svém, tzn. vrhli jsme se hlavně na nákupy.

Náš autobus měl číslo 10 a dopravil nás až na Krakovec. Bylo to fajn, celou cestu jsme se smáli. Na Krakovci už čekala skupina našich cyklistů. Společně jsme vykonali prohlídku hradu a dozvěděli se spoustu novinek. Třeba to, že byl založen ve 14. století a že je to národní kulturní památka. Když jsme odcházeli, vyfotili jsme se u sochy Jana Husa, která tu stojí od roku 2011.

Pak nás čekala 12kilometrová cesta pěšky. Šli jsme lesy, loukami, přes vodu apod. Když už jsme byli téměř na Zvíkovci, přijel pro nás tatínek Elišky Machové. Pak jsme se ubytovali, navečeřeli a nakonec si v jídelně zahráli nějaké hry.

Napsaly: Natálie Ptáčková, Tereza Procházková a Monika Velebilová

My cyklisté jsme si dali sraz na nádvoří školy v 740. Zhruba po hodině jsme pak vyjeli směrem na Oráčov, Řeřichy, Václavy, Zavidov, Krakov a Krakovec. Následovala prohlídka stejnojmenného hradu, a to spolu s druhou polovinou naší třídy. Pak se naše cesty opět rozdělily.

Na kolech jsme pokračovali přes Kostelík do Zvíkovce, kde byl cíl – po 38 km jízdy. Začaly se přidělovat chatky a čekalo se na pěšáky, kteří se ubytovali po nás. Pak se šlo na večeři a po ní se plnily různé úkoly a hrály hry. Vše skončilo ve 2200, kdy byla vyhlášena večerka.

Úterý 11. 9.

Vstávali jsme po sedmé hodině ráno a následně měli rozcvičku. Poté se vytvořily dvě skupiny s různou programovou náplní. První skupina šla trénovat střelbu ze vzduchovky, druhá poznávala stromy podle listů. Pak si činnosti vyměnily.

V odpolední přírodovědné části jsme vyhledávali bezobratlé živočichy. Petr držel krabici a Vláďa v potůčku lovil živočichy. Také jsme hrály různé kreativní hry, aby nám nechyběl pohyb. Prožili jsme zajímavý den.

Napsal Jan Králíček

VÝSLEDKY STŘELBY ZE VZDUCHOVKY.jpg

Středa 12. 9.

Ráno jsme vstali v 715 a v osm posnídali míchaná vajíčka s chlebem a zelený čaj. Následoval úklid chatek a příprava na přírodovědnou vycházku do lesa.

Stoupali jsme do kopce a cestou sbírali mechy, lišejníky a houby. Ale stihli jsme si zahrát i pohybové hry, například tu s hledáním stromů. Cílem vycházky však byla známá vyhlídka Na Plazích, z níž se před rokem rozhlížela do kraje též loňská šestá třída. Svůj pobyt nahoře jsme stvrdili stavbou pyramidy z kamenů. Zpět do chatek jsme se vrátili před obědem.

Ve 12 hodin nás autobus odvezl do kempu U Potůčků, kde začínal náš výcvik na kánoích. Jezdili jsme ve dvojicích a pak se vydali na 7 km dlouhou plavbu po Berounce. Že jsme si při tom užili dost legrace, je jasné. Krátce jsme se zastavili i u kostela, který se jmenuje stejně jako jesenický, tedy sv. Petra a Pavla. Je třeba pochválit Dominika, který zdatně pomáhal při vytahování lodí.

Po večeři a zhodnocení celého dne jsme čas do večerky vyplnili hraním her. Středa se opravdu vydařila!

Napsali: Erik Dobrovolný, Petr Kadlec, Lukáš Pavelek a Dominik Pešek

Čtvrtek 13. 9.

Naším prvním úkolem bylo zajistit budíček, ale zaspali jsme, takže se o probuzení postarala Tereza. Na snídani (párek a rohlík) jsme se však dostavili včas.

Všichni se chystali na výlet do Skryjí. Šlo se pěšky s různými zastávkami, například v obci Hradiště, kde se celá třída zvážila. I s dospělými dosáhla celková hmotnost 1 290 kg.

U Skryjských jezírek a vodopádu bylo krásně. Jára, Honza, Petr Kadlec a další stavěli z kamenů pyramidu. Když jsme si zdejší scenérie dostatečně užili, navštívili jsme ve Skryjích muzeum trilobitů. Také tady bylo co obdivovat. Z muzea jsme se přesunuli na naleziště, kde se nám podařilo najít kousky dávno zkamenělých trilobitů. Celého bohužel nikoliv. Přes most jsme pak došli k vyhlídce a kochali se krásou okolní krajiny. Nakonec jsme si zašli do obchodu za drobnými nákupy.

Čekala nás cesta zpátky a též povinnost napsat o našem čtvrtečním výletě do Jeseníčku. Svůj úkol tímto splnili Jára Ciesarik, Ríša Dulaj a Honza Dostál, text ještě doplnili Vojta Kouřil, Jéňa Trpák, Eliška Machová a Natálka Mottlová.

Je třeba doplnit, že se večer zapálil všemi očekávaný táborový oheň. Je to příležitost nejen k opékání špekáčků, ale též k veselým scénkám a vyprávění. Vždyť už jsme toho tolik zažili! To hlavní však mělo ještě přijít, a sice bobřík odvahy. Ne každý hýřil odvahou, ale nakonec se nikdo nenechal zahanbit a zkoušku odvahy splnil.

Pátek 14. 9.

Už od rána bylo znát, že dneškem náš kurz na Zvíkovci končí. Přesto jsme se celé dopoledne aktivně věnovali sportování v terénu, které zahrnovalo trojskok z místa, hod polenem, přetahování lanem, štafetu a přehazovanou. V půl dvanácté přijela paní Prágerová (maminka Daniely) s dodávkou pro naše zavazadla a ve 1200 byl oběd.

Po úklidu jsme se rozloučili s personálem rekreačního zařízení, pěšáci se odebrali na autobusovou zastávku a kolaři šlápli do pedálů svých kol. Krátké zdržení cyklistů zapříčinila porucha Erikova kola, ale pan učitel závadu hbitě opravil. Poté se pokračovalo dál přes Chříč, Slatinu, Šípy, Čistou (zde bohužel řetěz spadl znovu, a tak pro Erika přijel tatínek a vzal s sebou i Honzu Králíčka), Zdeslav, Velkou Chmelištnou, Svatý Hubert a Drahouš až do Jesenice. Ke škole jsme dojeli v 1636. Zde už na nás čekali rodiče. Vyzvedli jsme si zavazadla a plni dojmů se vraceli domů.

Moc děkujeme za krásný týden!

Napsaly: Eliška Janecká a Tereza Procházková

Dodatek

Počasí nám opět velmi přálo, program jsme splnili. Děkuji rodičům Elišky Machové za zajištění dopravy zavazadel na kurz a paní Prágerové, která nám odvezla zavazadla zpět do školy. Poděkování patří též rodičům Jéni Trpáka za pomoc při sjíždění řeky a lesnímu adjunktovi Ondrovi z IC Lesů ČR Křivoklát za zajímavou přednášku o myslivosti. Velké poděkování náleží rovněž majiteli kempu Pohoda Martinovi Veselému za vstřícnost a ochotu při zajišťování chodu kurzu, majiteli firmy Dronte, který nám za výhodných podmínek zapůjčil kánoe, a krakoveckému kastelánu Jiřímu Sobkovi, jenž nás každoročně netradičním a zajímavým povídáním zasvěcuje do historie, a to vždy v pondělí, kdy jsou památky uzavřeny.

Závěrem chci poděkovat všem zúčastněným. Kurz probíhal v přátelské atmosféře. Vyskytl-li se nějaký problém, byl rychle vyřešen. Děti byly poměrně ukázněné (jen občas „uklouzlo“ vulgární slovíčko, nevhodně použil mobil či se tlumila zvýšená hlučnost) a do všech aktivit se se zájmem zapojovaly.

Vlastimila Knappová – vedoucí kurzu

Zvíkovec.jpgZvíkovec2.jpg

Největší zážitek

Po skončení kurzu vzpomínali žáci na svůj největší zážitek. Jednoznačně zvítězila plavba po řece na kánoích. Z odevzdaných prací uveďme článek Natálky Mottlové.

Ve středu 12. 9. pro nás přijel v poledne autobus, který nás odvezl do kempu U Potůčků. Čekala tam už dodávka s připravenými kánoemi. Do nich jsme posléze nasedli a pan učitel Knapp nám předváděl, jak se pádluje. Potom jsme museli přenést kánoe přes jez. Jeli jsme kousek dál a Dominik s Erikem se převrátili. Cestou jsme dorazili do vesničky, kde jsme se šli podívat na kostel sv. Petra a Pavla. Byla tam i socha z pískovce. No a jeli jsme zase dál, přičemž se tentokrát překlopili Lukáš a Honza. Opět jsme přenášeli kánoe přes jez a pomalu směřovali ke kempu. Kousek od něho jsme se vykoupali. Moc se mi to líbilo. Děkujeme za krásný zážitek.