Exkurze, Čabárna, 5. a 6. tř.

28.01.2020
V rámci realizace projektového dne mimo školu (projekt Šablony II) se žáci páté a šesté třídy, doplněné o několik žáků ze sedmičky, vypravili v úterý 28. ledna 2020 na exkurzi do Naučného střediska ekologické výchovy (NSEV) Kladno – Čabárna. Pátá třída s panem učitelem Modrým absolvovala projektový den Zima v přírodě, šestá třída s paní učitelkou Knappovou absolvovala projektový den na téma Člověk a živá příroda.

Do NSEV se odjíždělo od školy autobusem v 800 hodin a krátce po deváté jsme byli na místě. Jak název střediska napovídá, zaměřuje se zejména na environmentální výchovu, vzdělávání a osvětu. Brzy jsme se mohli přesvědčit, že se nás ujali skuteční odborníci s propracovaným scénářem zaměřeným na prožitek a praktické činnosti.
 
V projektovém dni Zima v přírodě se žáci seznámili s ději v zimní přírodě, zimním počasím a jeho zvláštnostmi. Začínal aktivitami v budově, během nichž se děti ve skupinách připravovaly na praktickou aktivitu venkovní. Otázky typu „Kdy jsou dny nejkratší?“, „Ve kterém ročním období jsou průměrné teploty nejnižší?“ apod. doplňovaly lidové pranostiky, například „Nevymrzne-li půda, úrody dá poskrovnu“, „Čím chladnější je zima, tím teplejší je léto“ nebo „Když dne ubývá, zimy přibývá“. Děti pak uvažovaly nad tím, zda tyto pranostiky v současnosti stále ještě platí, anebo již platnost pozbyly.
 
S velkým ohlasem se setkaly pokusy. V prvním pokusu dostaly skupiny u stolů mističku s vodou, kostku ledu, slánku se solí a úlomek špejle. Kostku ledu děti vložily do misky, položily na ni špejli a led i se špejlí posolily. Po třiceti sekundách pak za špejli kostku z vody vyzvedly. Povídání o závislosti pocitové teploty na rychlosti větru zase doplnila „hra na vítr“, při níž děti foukaly do lopatek anemometru (přístroj pro měření rychlosti a směru větru) a na interaktivní tabuli sledovaly, jaké rychlosti dosáhly.
 
Venkovní aktivita byla rozdělena do dvou částí. Během první ukryla družstva žáků v přilehlém areálu lahvičky s vodou o teplotě 80 °C. Cílem pokusu bylo schovat lahvičky tak, aby se voda během určité doby (trvání následné aktivity v budově) ochladila co nejméně. Pro porovnání vložil vedoucí pokusu další lahvičky do pytlíků s husím peřím, ovčí vlnou a plastovou výplní běžného zimního oblečení. Poté se žáci odebrali zpět do budovy, kde dostali obrázky tří druhů medvědů, zajíců, lišek a veverek s úkolem roztřídit je podle toho, zda žijí v mírných, teplých nebo studených oblastech. V této aktivitě si vedli poměrně zdatně, protože dokázali správně odlišit zejména zvířata žijící v krajinách sněhu a ledu.
 
Po skončení úkolu v učebně se družstva vrátila do venkovního areálu střediska, aby vyhledala a přinesla zpět své lahvičky s vodou. Po změření teploty vody pak žáci vyvodili závěry, proč v některých případech klesla teplota více, a v jiných méně. V této aktivitě si nejlépe vedlo družstvo ve složení Natalie Černá, Adéla Koudelová, Kateřina Kovářová a Kateřina Trpáková, které svou lahvičku před ukrytím do země zabalilo do trávy. Ve srovnávacím pokusu vedoucího se jako nejlepší tepelná izolace projevilo husí peří. Děti tak dospěly k závěru, že zvířata v přírodě přezimují v místech, která je dobře chrání před chladem a větrem, například v kompostu nebo hromadách listí, jiná si dělají tzv. záhraby ve sněhu. Rovněž ptáci se schovávají do míst, kde jsou před chladem a větrem chráněni.
 
Projektový den žáků šesté třídy začal prezentací zraněných zvířat a pokračoval debatou o tom, proč ke zraněním dochází, co bývá nejčastější příčinou a jaká je prevence. Děti se aktivně zapojily – uváděly příklady a hledaly řešení, hlavně Štěpán a Hanka.
 
Po přestávce následovala praktická část, kdy jednotlivé týmy řešily záchranu živočichů v praxi. Děti se vpravily do rolí pracovníků záchranné stanice a po telefonickém oznámení se vydaly do terénu pomoci zraněným zvířatům. Nejprve je odchytily (zvířata byla plyšová) a následně na stanici ošetřily. Mezitím ostatní týmy stavěly z papíru svou záchrannou stanici a řešily různé rébusy.
 
Pobyt v NSEV nakonec vyvrcholil návštěvou skutečné záchranné stanice. Obě třídy si prohlédly celý zdejší areál, kde zranění a opuštění živočichové z volné přírody čekají na pomoc. Po svém uzdravení jsou vypouštěni zpět do přirozeného prostředí, ovšem trvale zraněná zvířata ve stanici zůstávají. I proto se zrodil nápad vybrané zvíře sponzorovat. Asi největší pozornosti se těšil krkavec Karel, který se s námi při odchodu rozloučil zřetelným pozdravem AHOJ. 
 
Dojmy a nabyté znalosti shrnuli žáci obou tříd v závěrečném testíku, který zvládli na výbornou. Následné povídání o celém projektu potvrdilo, že děti nejsou k přírodě a jejím obyvatelům lhostejní a že se dobře dokážou vcítit do jejich potřeb.