Exkurze do Flossenbürgru a Světců u Tachova

Tentokrát měla 2 cíle – bývalý koncentrační tábor Flossenbürg v Německu a jízdárnu Světce u Tachova.

Naše skupina vyjela z Jesenice krátce po půl osmé, v Kralovicích nastoupili žáci zdejší školy s p. ředitelkou Kronďákovou a pak jsme se vydali – teď už kompletní - přes Plzeň k prvnímu cíli poznávacího výletu.

Po krátké zastávce na občerstvení v oblíbeném „mekáči“ jsme do Flossenbürgu dorazili krátce po desáté hodině a hned se vydali na prohlídku bývalého koncentračního tábora.

Předem jsme věděli, na jaké místo jedeme, neboť velkou část cesty autobusem nám p. uč. Hrůzová vyprávěla o koncentračních táborech a podmínkách, jimž byli vězni zde vystaveni. Seznámila nás také s historií Flossenbürgu od počátků až po dnešní dny. Výklad byl doplněn spoustou fotografií.

Naše prohlídka, vedená p. uč. Hrůzovou, trvala téměř 3 hodiny. Prohlédli jsme si téměř vše, co z tohoto místa utrpení po válce zůstalo. Začali jsme u bývalé komandatury (dnes sídlo vedení památníku a archivu); přes apelplac, zbytky táborové nemocnice, vězení a čestný hřbitov (oběti tzv. pochodů smrti) jsme došli až do tzv. Údolí smrti s krematoriem, popravištěm, mohylou z popela obětí, památnými kameny a památnou kaplí „Ježíš v žaláři.“ V budově bývalé prádelny jsme si pak prohlédli stálou výstavu o dějinách KT Flossenbürg (1938 – 1945) a zhlédli film, v němž pamětníci vzpomínali na utrpení, která každý den zažívali. To ve všech zanechalo hluboký dojem, o to větší, protože jsme předtím viděli moderní rodinné domy, které byly v 50. letech postaveny na místě, kde v době existence tábora stávaly bloky vězňů.

Návštěvu Flossenbürgu jsme zakončili prohlídkou největšího místního kamenolomu, kde denně umíralo mnoho vězňů. Jen byla škoda, že jsme neměli ještě více času, abychom mohli navštívit i 2. stálou výstavu - v budově bývalé táborové kuchyně - o dějinách tohoto děsivého místa po r. 1945. Také výstup ke zřícenině místního středověkého hradu by určitě stál za to.

Poté jsme se přesunuli do Světců, abychom si prohlédli místní jízdárnu, zapsanou na seznamu národních kulturních památek (2010). Jedná se o největší stavbu tohoto druhu v České republice a 2. největší ve střední Evropě (po Španělské dvorní jízdárně ve Vídni).

Stojí asi 2 km od centra Tachova. Jde o stavbu, kterou jako vášnivý jezdec nechal mezi lety 1858 – 1861 postavit polní maršál Alfréd I. Windischgrätz. Hlavní hala umožňovala projížďky na koních v jakémkoli počasí. Kromě ní tu byla také stáj pro až 12 koní, kovárna, byt pro kováře a prostory sloužící dříve ke skladování sena. V patře se nacházela tzv. empora, tedy zázemí pro hosty, mimo jiné i 4 ubytovací místnosti. Jedním z nejkrásnějších míst jízdárny byla (a dodnes je) knížecí lóže, poskytující impozantní výhled na celou jízdní halu.

Po zestátnění v r. 1945 byla jízdárna dlouhodobě neudržovaná a pozvolna chátrala. S její rekonstrukcí se začalo až v r. 2000, a dosud není dokončená. Od r. 2001 je budova příležitostně přístupná pro veřejnost, např. při festivalu Dveře jízdárny dokořán, Historických slavnostech nebo Dnech evropského dědictví.

V jízdárně se nás ujal velmi vstřícný průvodce, který nám více než hodinu poutavě o objektu vyprávěl. Ukázal nám také ruiny blízkého kláštera a poradil nám, jak se co nejrychleji dostaneme na naučnou stezku směřující do Tachova. Asi 3km dlouhá cesta vedla kolem památníku bitvy husitů s křižáky u Tachova (1427), u nějž se nachází menší rozhledna, na kterou vystoupali zájemci s p. Trpákovou. Do města jsme pak pokračovali bez zastavení.

V Tachově měli účastníci exkurze rozchod na nákup občerstvení a kolem 17. hodiny se vydali domů. Cestu jsme si krátili poslechem písní K. Gotta a také kvízem, v němž zájemci odpovídali na otázky vztahující se k navštíveným místům. Z žáků jesenické školy prokázali největší znalosti Jan a Adam Černohlávkovi, K. Demková a L. Zelenková, kteří za odměnu obdrželi knihu o dějinách KT Flossenbürg. Pro všechny účastníky byly na závěr připraveny informační letáčky s plánkem a stručnou historií Flossenbürgu.

Do Jesenice jsme se vrátili kolem sedmé hodiny večer, sice unavení – nachodili jsme téměř 13 km – ale plní zážitků. Exkurze splnila svůj cíl – podařilo se nám navštívit všechna místa, která jsme si naplánovali, provázelo nás slunečné počasí. Pohodový výlet za poznáním však občas narušovali někteří žáci svým nevhodným chováním. Tato skutečnost je o to zarážející, že exkurze nebyla pro nikoho povinná a že byla určena jen pro zájemce. Nezbývá než doufat, že příště se už nic podobného nebude opakovat.

Téma 2. světové války a koncentračních táborů je u žáků naší školy velmi oblíbené, a proto bude námětem jedné z dějepisných exkurzí také v příštím školním roce. Pro opravdové zájemce bude připravena dvoudenní exkurze buď do Osvětimi, nebo do Mauthausenu v Rakousku.O historii Flossenbürgu se můžete dočíst v jednom z dalších čísel školního časopisu Jeseníček.

Na závěr bych ráda poděkovala p. Janě Trpákové a p. ředitelce M. Kronďákové za pomoc při přípravě exkurze a v jejím průběhu. Se ZŠ Kralovice budeme při podobných akcích spolupracovat i nadále. Velké poděkování patří i p. Zdeňku Vavřičkovi z firmy Vatra Kralovice, který ochotně plnil všechna naše přání.

Mgr. Petra Hrůzová