Muzeum Českého krasu, 5. tř.

17. 01. 2024

Páťákům se v Muzeu Českého krasu v Berouně líbí. Na podzim jsme se zde zúčastnili výukového programu o českém granátu a výrobě bižuterie (viz Jeseníček č. 3/2023-2024, str. 6) a bylo to skvělé. Proto jsme si společně prohlédli další nabídku výukových programů a volba byla jasná – Minecraft a kameny.

Cestu vlakem do Berouna údolím Rakovnického potoka a Berounky známe už všichni dobře, takže ji většina z nás trávila nad displejem mobilního telefonu. Další výdobytky moderní doby nás čekaly v muzeu, a sice nastartované počítače, kterých jsme se však nesměli zpočátku ani dotknout.

Úvod výukového programu patřil významu geologie v každodenním životě. Dozvěděli jsme se, že bez geologů bychom zůstali na úrovni pravěkých lidí. Většinu materiálů a surovin na výrobu předmětů, které běžně používáme, bychom bez geologů neměli šanci najít a vytěžit. Druhá část patřila už Minecraftu. Ocitli jsme se ve speciálně naprogramovaném prostředí a naším úkolem bylo hledat rudy a uhlí. Většina skupin začala zuřivě „kopat“ a prvních deset minut uteklo, aniž bychom něco našli. Poté jsme diskutovali o tom, jaká vodítka pomáhají geologům při hledání nerostných surovin. Například zlato (uložené v křemenné žíle) jsme našli tak, že jsme šli proti proudu řeky a hledali zlatinky, které nás dovedly k žíle. Na přítomnost uhlí nás upozornil kouř stoupající z ložiska a na železo rezavá barva okolí. Když jsme se odlepili od monitorů, prohlédli jsme si reálné vzorky hornin a nerostů, které jsou v Minecraftu. Program trval dvě a půl hodiny a byl to příjemně strávený čas.

Díky grantové štědrosti jsme si mohli opět dopřát společný oběd. Tentokrát jsme vyrazili na pizzu a neprohloupili. Nesnědenými kousky pizzy jsme pak ještě nakrmili kachny, holuby, racky a labuť na břehu Berounky.

Po krátkém rozchodu na berounském náměstí jsme se vydali zpátky na nádraží a jeli vláčkem domů. Do Jesenice jsme dorazili za hustého sněžení a za tmy. Exkurze nám pomohla zorientovat se v základech geologické práce a ještě jsme si ji užili.

Z ohlasů žáků sestavil text Ing. Zdeněk Pecka