Dějepisná exkurze - Památník Lidice
V České republice je jen málo lidí, kteří nikdy neslyšeli o Lidicích a jejich tragickém osudu v době 2. světové války.
Události z doby před více než 80 lety jsou známy po celém světě. Dne 10. června 1942 byli všichni lidičtí muži starší 15 let zastřeleni, ženy odvlečeny do KT Ravensbrück a děti bez milosti otráveny výfukovými plyny v KT Chelmno nebo poslány na území tzv. Třetí říše na poněmčení. Celkem přišlo o život 340 obyvatel (192 mužů, 60 žen a 88 dětí). Obec pak byla vypálena, srovnána se zemí a vymazána z mapy. To vše jako msta za atentát na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha.
Po válce byla ves obnovena nedaleko původních domů. V současné době zde žije asi 500 obyvatel.
Na místě „starých“ Lidic se dnes nachází památník obětem masakru a muzeum připomínající tuto tragédii. Od r. 1995 jsou Lidice na seznamu národních kulturních památek a patří mezi nejnavštěvovanější místa u nás.
Památník a pietní místo v Lidicích byly ve středu 12. června cílem poslední dějepisné exkurze žáků 9. třídy. Skupinu doplnili zájemci z řad 8. třídy a již tradiční doprovod – Mgr. Petra Hrůzová a p. Jana Trpáková.
Výletníci vyrazili na cestu krátce po 8. hodině. V autobusu jim p. uč. Hrůzová připomněla předválečnou historii Lidic, stručně objasnila příčiny, průběh a důsledky tragédie z r. 1942 a také jim vysvětlila, jaká místa v Lidicích uvidí. Z autobusu účastníci exkurze vystoupili už kolem 9.15 hod. a krátce poté se s průvodkyní vydali na více než tříhodinovou prohlídku tohoto ponurého místa.
První zastávkou bylo muzeum, v němž moderní audiovizuální expozice pod názvem „A nevinní byli vinni…“ seznamuje návštěvníky se životem a osudy obyvatel obce, s jejím zničením a obnovou na pozadí klíčových dobových událostí. Jsou zde např. fotografie většiny obětí a původní dveře z kostela sv. Martina. Nejednomu z nás naskočila husí kůže, když jsme četli úryvky z dopisů lidických dětí, které psaly svým mnohdy už mrtvým příbuzným z lodžského ghetta krátce před smrtí, nebo když jsme poslouchali zážitky přeživších.
Mírně otřeseni jsme se pak vydali na prohlídku pietního území, abychom si prohlédli vše, co tragické události připomíná. Zastavili jsme se např. u hrobu lidických mužů, u zdi zahrady Horákova statku, kde byla většina mužů postřílena, u základů Horákova statku, u zbytků místního kostela sv. Martina a původní školy, postavené už v r. 1824. Nemohli jsme samozřejmě minout ani sousoší lidických dětí, jehož autorkou je kralovická rodačka Marie Uchytilová, a Růžový sad, který byl vybudován na podnět Sira Barnetta Strosse v r. 1955, kdy sem přicházely první růže z celého světa. V současné době je v něm přes 213 odrůd těchto květin. Zhlédli jsme také velmi zajímavou výstavu věnovanou dějinám obce před r. 1942, sbírku moderního umění v Lidické galerii a expozici věnovanou výstavbě Lidic po r. 1945, instalovanou v původním rodinném domě č. p. 116.
Osud Lidic nebyl ojedinělý. K masakrům civilistů docházelo za 2. sv. války po celé Evropě, např. v Českém Malíně (Ukrajina), Oradouru-sur-Glane (Francie), Marzabottu (Itálie) či Ležácích (ČR). Žádným zločinem se však nacisté před světem nechlubili tak jako vyhlazením Lidic. Proto se právě tato středočeská obec v očích světové veřejnosti stala symbolem boje proti německému nacismu.
Když jsme si prohlédli vše, co se dalo, přejeli jsme k obchodnímu centru v nedalekém Kladně, abychom si nakoupili občerstvení. Odtud jsme pak pěšky došli k budově místního gymnázia, kde byly v tělocvičně 3 dny vězněny lidické ženy a děti. Právě zde se odehrávalo srdceryvné odloučení dětí od matek. Tyto události dnes připomíná socha a pamětní deska.
Do Jesenice jsme se vrátili – plní dojmů – krátce před půl čtvrtou.
Dějepisná exkurze se přes občasné rozmary počasí (přeháňky) vydařila. Žáci si odnesli spoustu nových informací a zážitků. Svým bezproblémovým chováním významně přispěli k celkové pohodě výletu.
Na závěr děkuji vždy spolehlivému p. řidiči Z. Vavřičkovi ze společnosti VATRA Bohemia s. r. o. za bezpečnou dopravu a p. J. Trpákové za pomoc při organizaci exkurze a v jejím průběhu. Byla to již několikátá akce, jíž se zúčastnila, ale – bohužel – poslední. Tímto jí děkuji za dosavadní spolupráci.
Mgr. Petra Hrůzová