Projektový den Poznáváme Jesenici
Dvoudenní projekt Poznáváme Jesenici se zaměřil na současné i zmizelé památky Jesenice i na osobnosti spojené s rozkvětem městečka. Téma je totiž součástí osnov, pro 5. ročník v předmětu člověk a jeho svět a pro 6. ročník ve výchově k občanství. Pro zmiňované dva ročníky připravily jejich třídní učitelky neobvyklou výuku v terénu.
Úterý 18. 4. začalo návštěvou kostela sv. Petra a Pavla, kde si na úvod žáci vyslechli krátký výklad o dějinách a funkcích kostela, a pokračovalo varhanním koncertem, který připravil rakovnický varhaník Aleš Nosek. Ten dětem dále podrobně popsal nástroj i jeho složitou obsluhu, zmínil perličky o těchto nástrojích v Čechách a nechal zájemce (hráče na klavír) hru vyzkoušet.
Po prohlídce fary a farního dvora pokračovala naše výprava do budovy bývalého okresního soudu na krátkou návštěvu vazebních cel (dnes ovšem už jen v podobě sklepů jako pracovně-úložných prostor) a do muzea Jesenická továrna na exkurzi do prostor největšího průmyslového závodu Jesenice konce 19. a první poloviny 20. st. V teple hudebního klubu Truhlárna děti poprvé využily nově nabyté znalosti při vyplňování pracovního listu.
Odpoledne se slova ujal Roman Hartl a seznámil děti s několika zajímavými jesenickými osobnostmi, vyprávěl jim o zkázonosné potopě z roku 1872, o starobylém vodovodu, nových vodárnách i o krtské žule. V souvislosti s osobnostmi upozornil na několik zajímavých jesenických staveb. A protože do konce vyučování zbyly ještě nějaké minuty, využili jsme je a vyhledali již zmíněné vystavené vodovodní potrubí, smírčí kříže a celní kolo.
Druhý den, ve středu 19. 4., se žáci nejdříve sešli v učebně a zhlédli prezentaci památek, které viděli či o kterých slyšeli. V prezentaci ovšem chyběly popisky a ty musely být doplněny. U žádné z fotografií však nezůstal prázdný řádek, všechny byly správně pojmenovány, děti prokázaly, že předchozí den bedlivě sledovaly. Následná práce s mapou a zakreslenými objekty pro ně už byla hračkou.
Projekt byl uzavřen další vycházkou, a to na Šibeniční vrch k tajemnému kameni, opředenému pověstí, k sídlu Alfreda Womačky a ke kapličkám sv. Vavřince, sv. Trojice a sv. Čtrnácti pomocníků.
Dlouho připravovaný program téměř zhatilo počasí, které nám ty dny vůbec neprojevilo svou přízeň. Velmi vstříc nám naopak vyšli všichni ti, kteří byli požádáni o spolupráci. Tímto ještě jednou děkuji zejména panu J. Jindříškovi, panu M. Louženskému a paní E. Tomkové.
Mgr. Eva Konířová