Ekologicko-sportovní kurz 10. – 14. 9. 2012

Pondělí 10. 9.

Osvědčený model prvního dne se nezměnil ani letos, kdy byla naše třída rozdělena na skupinu „pěšáků" a skupinu „kolařů". Zatímco pěšáci zpočátku cestovali vlakem do Rakovníka a odtud autobusem do Krakova (dále pak pěšky na Krakovec), kolaři se přesouvali po trase vlastním přičiněním. Obě skupiny se setkaly na Krakovci, kde byla pro ně připravena prohlídka hradu a zajímavé povídání o jeho historii.

Že na Krakovci pobýval jistou dobu i mistr Jan Hus, připomíná unikátní socha od sochaře Milana Váchy a architekta Rostislava Říhy. Socha sedícího kazatele měří na výšku 180 cm a má hmotnost kolem dvou tun.

Z místa dýchajícího historií jsme zamířili ke Zvíkovci. Kolaři se cestou zastavili na farmě, kde mohli obdivovat velbloudy, koně i nutrie. Další, již méně příjemnou chvilku prožil Dominik Kolář, který píchl duši u kola. Naštěstí se tak stalo nedaleko kempu, kam posléze dorazili i pěšáci. Ti překonali asi 25 brodů přes Javornici, cyklisté ujeli 37 kilometrů.

Večer, kdy už byli všichni ubytovaní, se obyvatelé jednotlivých chatek pustili do výroby vlastních erbů a pak si s chutí zahráli seznamovací hru BINGO. Každý se příjemně bavil a těšil se na příští den.

Zpracováno podle příspěvků Františka Moučky a Barbory Svatoňové

Úterý 11. 9.

Den jsme zahájili budíčkem, rozcvičkou (běh k mostu a zpět) a chutnou snídaní (rohlík s džemem). Poté se rozběhl dopolední program. Jedna skupina se odebrala s panem učitelem Knappem na sportovní plácek, kde trénovala přehazovanou a hru s podivným názvem hu-tu-tu. Druhá skupina určovala dřeviny s paní učitelkou Knappovou. Potom se tyto aktivity vyměnily.

K obědu jsme měli knedlíky s omáčkou a masem. Po krátkém odpočinku pokračoval náš program výukou jízdy na kánoích a výrobou paletek z přírodních materiálů. Bylo to super! Zábavnou formou jsme se toho spoustu naučili a přitom nikdo neměl pocit, že se učí.

Po večeři (rizoto) jsme hráli baseball. Hra nás uchvátila natolik, že nás pokročilý čas úplně zaskočil. Ani se nám nechtělo jít spát, když byl celý den tak cool!

Zpracováno podle příspěvků Marka Doležala, Dominika Koláře, Anety Deverové a Markéty Tranové

Středa 12. 9.

Je středa a kurz dospěl do své poloviny. Celé dopoledne jsme se opět plně oddávali sportovním a poznávacím činnostem a v tomto úsilí nepolevili ani po obědě (karbanátek s bramborovou kaší).

Velké oblibě se těší zejména plavba na kánoích, ale zajímavé je i pozorování a lovení živočichů
v potoce a jejich zkoumání. Také jsme tvořili obrázky z přírodnin. Vzrušení do jinak činorodého odpoledne však záhy vnesl Tomáš Kejla, který si na koupačce přivodil zranění hlavy. Nic se ovšem neponechalo náhodě a Tomáš byl odvezen do nemocnice, kde mu lékaři sešili ránu třemi stehy.

S příznivým ohlasem se setkala rovněž přednáška o myslivosti. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací o přírodě a zvěři. Kdo pozorně naslouchal, mohl nabyté vědomosti uplatnit ve večerním testu, který se týkal právě myslivosti. Žádné větší akce se už ale nekonaly, protože zítra půjdeme pěšky do Skryjí a na to se musíme pořádně vyspat.

Zpracováno podle příspěvku Barbory Svatoňové

Čtvrtek 13. 9.

Dnes nás čekal opravdu náročný program, a sice pěší výlet ke Skryjským jezírkům. Tomu také odpovídala vydatná snídaně (míchaná vajíčka) a balíček na cestu.

Procházeli jsme krajinou plnou majestátních lesů a kochali se krásami CHKO Křivoklátsko. Krátkou zastávku jsme udělali v obci Hradiště, kde jsme se hromadně zvážili. Bez tří žáků, kteří na ekologicko-sportovní kurz nejeli, jsme i s učiteli zaznamenali hmotnost 1 tunu, což je dost.

Skryjská jezírka jsou opravdu úchvatná. Právem patří mezi nejvyhledávanější místa Křivoklátska. Jen ta lávka u nich byla nebezpečně vratká! Jezírky protéká Zbirožský potok, který je přítokem Berounky. Vyskytují se zde vzácné druhy živočichů a rostlin. Při troše štěstí by tu člověk mohl potkat vydru, raka nebo ledňáčka.

Z přírodní rezervace Jezírka jsme se přesunuli k dalšímu cíli naší cesty – Muzeu Joachima Barranda ve Skryjích. Muzeum, v němž je vystaveno mnoho zkamenělin z okolí, nese jméno po francouzském přírodovědci Joachimu Barrandovi, který celou oblast mezinárodně proslavil. Mohli jsme si zde koupit i nějaké suvenýry na památku.

Když byl záměr našeho výletu splněn, vydali učitelé pokyn k návratu. Prošli jsme několik kempů, prohlédli si dva mloky a po zdolání 20 kilometrů se vrátili do tábora. Kdo si myslel, že nás výlet dokonale unavil, ten se pořádně mýlil! Jen jsme se najedli, už jsme šli na hřiště zahrát si nějaké hry.

Výlet sice skončil, nikoli však čtvrteční program. V plánu byl táborák, nácvik scének a samozřejmě nezbytné opékání špekáčků. To vše se muselo připravit a zrealizovat. Užili jsme si přitom dost legrace. Ale ani to nebylo vše. Dočkali jsme se totiž ještě vyhlášení bobříka odvahy! Byl dost strašidelný, a tak jsme měli o další zážitky postaráno. No, dnes jsme toho stihli opravdu hodně.

Zpracováno podle příspěvků Evy Konířové a Gabriely Svaškové

Pátek 14. 9.

Pátek pro všechny znamenal jediné, totiž konec kurzu. To měl každý na mysli i ve chvíli, kdy nás pan učitel Knapp vyháněl v osm hodin z postelí budíčkem. Vůbec nikomu se nechtělo vstávat.

Na dopolední program jsme se rozdělili na kluky a holky. Kluci šli střílet ze vzduchovky a holky se odebraly do lesa poznávat přírodniny. Také tyto činnosti si po chvíli obě skupiny prohodily. Vyvrcholením našeho účinkování se však stal pětiboj sestávající z těchto sportovních disciplín: skoku do dálky, vrhu polenem, skákání přes švihadlo, přetahované a štafety. Přísného rozhodčího dělal Tomáš Kejla, kterého „zdobily" tři stehy na hlavě a který se tak nemohl soutěže zúčastnit. Všichni bojovali ze všech sil, ale nakonec v pětiboji zvítězilo družstvo Marka Doležala.

K poslednímu obědu na táboře nám paní kuchařky připravily gulášovou polévku a těstoviny
s omáčkou. Moc jsme si pochutnali! Nicméně nastal čas rozloučení a návratu domů. Kolaři vyjeli
v půl druhé a do Jesenice zamířili přes Zhoř, Milíčov, Bělbožice a Čistou. Jediný Fanda neslezl z kola a poctivě vyšlapal všechny kopce na této cestě. Ke škole jsme dorazili současně s pěšáky před půl šestou. Ujeli jsme 37 kilometrů a udělali tečku za velice úspěšným kurzem.

Zpracováno podle příspěvků Michala Jelínka a Tomáše Kejly

Hodnocení kurzu

Letošního 9. ročníku kurzu ekologické a sportovní aktivity v přírodě pro 6. třídy se zúčastnilo 21 žáků. Na kole jelo 11 dětí, zbytek cestoval vlakem, autobusem a pěšky. Sportovní program zajišťoval Pavel Knapp, ekologické aktivity probíhaly v režii Vlastimily Knappové a o bezproblémový chod kurzu se starala třídní učitelka Marcela Šiková.

Také v letošním roce jsme byli ubytováni U Nejdeckých – v kempu na břehu Berounky. Stravování probíhalo v jídelně, děti dostávaly jídlo 5krát denně, čaj nebo šťáva byly k dispozici celodenně. Jídlo vynikalo chuťově a bylo ho dost. Pan vedoucí Martin Veselý byl velmi ochotný a vycházel nám vstříc. V případě chladu se zatápělo v krbu, takže jsme se mohli ohřát a usušit si mokré věci. Sprchy a záchody se nacházely v budově jídelny. Malé chatky byly bez proudu a pouze se čtyřmi postelemi s prostěradly. Považuji za vhodné doplnit je o police a alespoň dvě židle. Větší chatky jsme měli tři. Ve dvou přebývala děvčata a v jedné vedoucí. Celkově jsme byli velmi spokojeni se stravou a vstřícností personálu, méně spokojeni jsme byli s hygienou na WC a ve sprchách – zastaralé, nefunkční záchod. I tak náš kurz hodnotíme kladně.

Velké poděkování patří členům hasičského sboru Jesenice, jmenovitě pánům Václavu Kejlovi, Janu Karbanovi a Bohouši Vodrážkovi, kteří nám pomohli s dopravou zavazadel na kurz, a i z kurzu. Poděkování náleží rovněž firmě Dronte, která nám za výhodných podmínek zapůjčila kánoe s pádly a vestami, panu Frančemu z Informačního centra LČR v Křivoklátě za bezvadnou přednášku a krakoveckému kastelánu Jiřímu Sobkovi, který nás každoročně netradičním a zajímavým povídáním zasvěcuje do historie, a to vždy v pondělí, kdy jsou památky uzavřeny.

I přes částečnou nepřízeň počasí, hlavně ve středu, se kurz vydařil a plán se podařilo splnit. Velkou zásluhu na tom mají také samotní šesťáci, kteří přistupovali k programu zodpovědně a
s nimiž byla radost pracovat.

Mgr. Vlastimila Knappová – vedoucí kurzu